Gričská čarodějnice na Blog.cz

Nejvyšší hofmistr Khevenhüller stál po boku své ženy.Vychrtlá

malá dáma se skoro ztrácela v černé krinolíně s bílými krajkami.Ma-

ličká očka si zakryla lorňonem a obličej velkým vějířem.

-To,co se tu dnes vyvádí s tou novou dvorní dámou,je dočista

v rozporu se všemi předpisy.I mladý císař ztratil hlavu!Jeho Veli-

čenstvo císař František Štěpán nemá oči pro nikoho než pro ni.Co

to csařovnu napadlo?Stará se o nějakou přivandrovalou šlechtičnu

a zapomíná i na vlastní dcery.

-Běhá mi mráz po zádech-přitakal nejvyšší hofmistr.-Císařovna

si vzala do hlavy,že dá sehrát to představení,a veškerý ansámbl in-

ternovala u hraběte Batthyányho,aby celý dvůr překvapila.Dobrá,

tomu bych ještě rozuměl,ale nechápu,proč tolik vyznamenává tu

mladou hraběnku?Co zastávám toto své vznešené místo,nikdy se

dvůr takhle nechoval.Připadá mi to spíš jako měšťanská reduta,a ne

dvůr řízený noblesní španělskou etiketou.

Jeho choť zamžourala do lorňonu:

-Skandál!No jen se podívej!Hraběnce se dvoří mladý Liech-

tenstein,hrabě Klary i mladý Kinský.No a teď ji oslovil dokonce

i kancléř Kaunitz!Jako na jarmarku.

Nejvyšší hofmistr zamířil rovnou k císařovně a zaujal místo za je-

jím křeslem.Ohlédla se po něm:

-Řekla bych,že jste se namaloval,milý můj Khevenhüllere!Tak

jste červený.Něco není v pořádku?

-Vaše Veličenstvo,dnes jsem tu zbytečný.Celý dvůr se chová v na-

prostém rozporu s etiketou.Nositelé důstojnosti dvora císaře Josefa

neslouží svému císaři,nýbrž mladé dámě,kterou Vaše Veličenstvo

ráčilo povznést nad všechny ostatní.I princezny jsou kvůli tomu mr-

zuté.

-Milý příteli,dopřejte mi pro dnešek tu malou radost.Beztak jich

mám tak málo.

Císař František Štěpán seděl obklopen svými dvořany.

-Vilmu to představení urazilo-pošeptal mu Julien.

-Víte,že já za nic nemohu.Teď mi je jasné,proč se císařovna se

vším tajila a proč jezdila do Batthyányho paláce:aby to všechno při-

šlo jako hrom z čistého nebe.Jistě,je to malý skandál.Ale co já

zmohu proti dvoru?Vždyť nejsem císař,jenom plášť.

-A co soudíte o ,,andělovi"?

-Rád bych se dostal co nejdřív do nebe.

-Divím se,že vám císařovna umožňuje mít taková přání.Tenhle

,,dvorský anděl"by vyvedl z míry i svaté na nebi.

-Císařovna mi vysvětlila,že se musí odvděčit babičce mladé hra-

běnky,a proto ji jmenovala dvorní dámou.Kdyby Její Veličenstvo

tušilo,že jsem před rokem kvůli téhle krasavici bloumal pod okny

Bílého orla?

-Pak by ta krasavice dnes jistě nenesla přízvisko,,dvorský anděl".

Nejvyšší hofmistr udeřil třikrát holí:

-Vaše Veličenstvo,začíná ohňostroj.

Císařovna vstala:

-Po ohňostroji připravte partii karet.Budu hrát já,císař Franti-

šek Štěpán,kněžna Vilma a starý kníže Liechtenstein.Kibici budou

hraběnka Fuchsová a hraběnka Nera.

V hloubi parku předváděl hrabě Julien své nejnovější vynálezy

v oboru pyrotechniky.Byl proslulým aranžérem dvorských zahrad-

ních slavností a zvláště v ohňostrojích se vyznal dokonale.Dvůr

i hosté hlučně chválili jeho umění.Ze tmy parku vyletovaly do výše

ohniví hadi,vytvářeli ve vzduchu hvězdy všemožných barev,z nichž

se opět rodily hadovité pruhy a zuřivě syčely pod obzorem.

S oprávněnou pýchou předváděl Julien ohnivé obrazy roztodiv-

ných tvarů,jiskřivé sloupy a rudé vějíře.Vodopád červeného světla

ozářil dvůr i hosty.Všichnni byli nadšeni.Jen kněžna Vilma hleděla

na produkci svého přítele s rozhořčením.Připadala si jako královna,

které strhávají s hlavy korunu.

---------------------------

Nejvyšší hofmistr dohlíží na přípravu karbanického stolku v cí-

sařovnině oblíbeném salónu.Mnohoramenné svícny rozlévají jas po

nádherné síni.Stěny,od stropu až po naleštěnou podlahu vymalo-

vané živými barvami,představují altán se zelenými mřížemi,ob-

rostlý bujným rostlinstvem.Mezi lisím se naskýtá pohled do jaké-

hosi parku,z druhé strany do jasného nebe.

V rozích altánu stojí velké vázy plné růží a kanárci a papoušci oži-

vují neobyčejné malovánky,zhotovené podle císařovnina vkusu.

Růžové pohovky a křesla ladí s pestrobarevným nástěnným vý-

jevem.Mezi dva sloupy dal nejvyšší hofmistr postavit černý,perletí

vykládaný stůl,na němž hoří svíčky v menších svícnech.Na stole leží

karty a čtyři stříbrné talířky na peníze.

Do sálu vstupuje hraběnka Fuchsová s Nerou.Krátce nato při-

chází starý kníže Liechtenstein s kněžnou Vilmou Auerspergovou.

Za několik okamžiků se objevuje i císař František Štěpán s císařov-

nou.

Nejvyšší hofmistr s údivem pohlédl na císařovnu.Její tvář zářila

uspokojením:takovou ji viděl málokdy.Zatímco císař s Liechten-

steinem ustoupili k oknu,aby pozorovali osvětlený park,kde hosté

a dvořané ještě stále pokračovali v tanci,přistoupila císařovna ke

kněžně Vilmě:

-Ze srdce se raduji z téhle partie.Ale co je to s vámi,kněžno?

Jste zřejmě poněkud indisponována.Není vám špatně?

-Ne,Vaše Veličenstvo-jsem zcela v pořádku?

-Nevěřím,určitě se necítíte dobře,všimla jsem si,že jste během

tance seděla docela vzadu.Vy,vždycky obklopena množstvím ka-

valírů.

Vilma při císařovnině špičkování bledla.

-Proboha,kněžno-předstírala Marie Terezie starost-vy jste

hrozně bledá!Skutečně vám není dobře.

Císařovna pokynula lokaji,který držel v rukou podnos se šam-

paňským.Sama vzala naplněnou sklenku a nabídla ji Vilmě:

-Napijte se,kněžno,udělá se vám lépe.Vždyť i přes líčidlo je vi-

dět,že jste přímo smrtelně bledá.

Vilma nemohla odmítnout.Polkla doušek,pak sklenku vrátila lo-

kaji a podle předpisu se císařovně uklonila:

-Děkuji Vašemu Veličenstvu za péči.

-Nechci,abyste u karet vypadala špatně.

Mezitím nejvyšší hofmistr Khevenhüller dokazoval hraběnce

Fuchsové,že Neřino místo je podle protokolu za císařovninou židlí,

kdežto hraběnka tvrdila,že císařovna si přeje,aby Nera stála za kněž-

nou Vilmou.

-Zase contra decorum-šeptal zoufalý nejvyšší hofmistr.

Hra měla začít.

Císařovna se posadila do křesla,po její pravici usedla kněžna

Vilma,naproti kněžně císař František Štěpán a tváří v tvář císařovně

kníže Liechtenstein.

Na stříbrných talířcích ležely stříbrné a zlaté mince.

Císařovna zahájila podle svého zvyku ve velkém stylu.Hleděla si

karet,ale zároveň potají sledovala pohledy svého chotě, jež čas od

času zabloudily od Vilmy k Neře.

-Pojďte blíž-vyzvala císařovna svou novou dvorní dámu-chci,

abyste se naučila hrát.Třeba budete někdy muset zaskočit za ně-

kterého nepřítomného partnera.

Hraběnka Fuchsová pochopila přání své velitelky a postrčila Neru

tak blízko,že její hlava zářila přímo nad hlavou sedící kněžny Vilmy.

Obě hlavy teď přímo vybízely k srovnání.Císařovna s potěšením

zaznamenala,že Neřina krása dočista zastínila krásu Vilminu.

Císařovy prostopášné oči zalétaly k Neře.Vilma špehovala mi-

lencovy pohledy se skrytou pozorností.

-Kněžno,co se to děje?-zvolala znenadání císařovna.-Vy dnes

vyhráváte.Výhra v kartách ohrožuje štěstí v lásce...

-Však já to rčení přelstím a budu bojovat.

-Takže nebezpečí hrozí?...

-Vůbec ne.Jsem si zcela jista vítězstvím.

-To je příliš silné slovo,kněžno!V kartách a v lásce si člověk ni-

kdy nemůže být jistý.Jedno i druhé jsou děti jedné matky:vrtka-

vosti.C´est un miracle!Zase jste vyhrála:Štěstěna si s vaším štěstím

v lásce nepěkně zahrává.

Císař František mlčel.Cítil,že každá jeho poznámka by v souboji

mezi jeho ženou a milenkou jen zvýšilo nebezpečí.Tvářil se,jako by

nechápal,nač dámy narážejí.

Císařovna přerušila započatý rozhovor a znovu se soustředila na

karty.Ale jen naoko.

Po hodině hry vstala:

-Nechci,abyste zbohatla na mé prohře,kněžno!Nabízím vám

příležitost,abyste příští týden zkusila zpochybnit platnost rčení

o štěstí-ve hře...

Vyzvala císaře a Liechtensteina,aby kněžnu doprovodil do

parku,a pak kývla na Neru.

-S vámi jsem velmi spokojena,mé dítě.Vnesla jste na můj dvůr

paprsek světla.Vím,že vaše krása vyvolá útoky na vaši ctnost.Ale

já vás budu chránit.Pamatujte si:kdyby vás někdo z pánů obtěžo-

val anebo se vám dotěrně dvořil,vždy mi to upřímně povězte.Ať je

to kdokoliv-třeba i césař.A nyní se vraťte do parku a bavte pány.

Všichni jsou vámi nadšeni,všichni oceňují vaši krásu i duchaplnost.

Po slavnosti bude následovat odměna...

Nera nestačila odpovědět.U císařovny stanul hrabě Batthyány.

Odvedla jej dozadu:

-Už je vám jasné,proč jsem chtěla mít u dvora krasavici Neru?

-Abyste se pomstila Vilmě.

-Milý příteli,doposud mi byla známa pouze krátkozrakost vašich

očí-ale mám takový dojem,že jste se nakazil i krátkozrakostí ro-

zumu,kterou u dvora někteří lidé plní...

-Vaše tajuplná diplomacie zůstává neřešitelnou záhadou i pro nej-

bystřejší hlavy.

-Vše vám dopodrobna vysvětlím.Víte nejlépe,že můj drahý man-

žel,jehož jsem jen s vypětím sil učinila německým císařem(byť je to

pouhý titul,přesto císařem je),využíval tohoto svého titulu jen ke

svým sukničkářským avantýrám.Až doposud měly jeho avantýry

dočasnou povahu.S Vilmou se mají věci jinak.Je to kněžna,členka

nejvyšší společnosti,dáma,jež má právo se pohybovat u dvora.Mi-

moto má ctižádost se mnou soupeřit.Jistě ne kvůli císařovým dvěma

stům librám,ale kvůli prvenství,jemuž se ve společnosti těší právě

pro svůj poměr s císařem.A on?Zamiloval se do ní,protože Vilma

je opravdu krásná,a navíc ji všichni považují za nejkrásnější dámu

u dvora.Vím,co si myslíte:mohla jsem ji jednoduše ode dvora vzdá-

lit.

-Ano,Veličenstvo.

-Co by se pak stalo?

-Myslím že-nic.

-Jak jste naivní?!Celá naše milá společnost by se posmívala-mně.

Svým zásahem bych jen stvrdila,že kněžna má poměr s císařem

a ještě navíc bych ji poctila svou žárlivostí.To ovšem Marie Terezie

neudělá.Ta svou sokyni znemožní nejprve před celým dvorem a vy-

sokou společností a potom i před svým manželem.

-Vaše diplomacie je vpravdě nevyzpytatelná.

-Ne,milý hrabě,věc se mi jeví zcela prostě.Vilma se pyšní tím,

že jí říkají rakouská Pompadurka,že ji nazývají,,la belle princesse",

ba dokonce ji titulují jako,,podcísařovnu"to vše pro krásu,která ji

povznesla do role císařovy milenky.Je-li příčinou jejího úspěchu její

krása,co je nejpřirozenější,než že přivedu ke dvoru mnohem krásnější,

mnohem mladší a navíc velice chytrou a duchaplnou dámu,která ji

přes noc svrhne z trůnu?Viděl jste to na vlastní oči.Jen muži hra-

běnku spatřili,zbláznili se do ní.

-Jak si Vaše Veličenstvo vzpomnělo na Neru Keglevicóvou?

-Docela náhodou.Právě když jsem kula svůj plán a přemýšlela

o krasavici,která by svým zjevem předčila Vilmu,přinesli mi k pod-

pisu suspenzi čarodějnice z Möllersdorfu.Tu jsem si vzpomněla na

mladou komtesu,která asi před rokem svou klasickou krásou pře-

kvapila i mne,a jak vím,zaujala i císař Františka Štěpána-aspoň

obcházel kolem Bílého orla,kde bydlela.

-Nic nespravíte,jestliže Vilmino místo zaujme hraběnka Nera.

-Nebyla by to stejná situace.Především:hraběnka je pouze moje

dvorní dáma-což je totéž co služka.Jestliže se císař zamiluje do ní,

dějiny to přejdou mlčením.Tuhle záležitost budu mít v rukou.

-Hraběnka je kouzelná a hrozí velké nebezpečí,že se císař do ní

zamiluje.

-Milý hrabě-usmívala se císařovna-to je přesně to,co potřebuji.

Císař se do Nery musí zamilovat!Jen tehdy nechá Vilmu.

-A když jej hraběnka vyslyší?

-Zcela vyloučeno!Miluje svého muže.

-Ale císař je přece císař...

-Koneckonců i kdyby jej vyslyšela,zase to nic neznamená.Za-

pomínáte,že na Vilmu nežárlí žena,nýbrž císařovna:Marie Terezie,

která nesnese mít v dějinách vedle sebe jiné ženské jméno!To je vše.

Chci,aby se císař zamiloval do hraběnky.V tom okamžiku Vilma cí-

sařovu lásku ztratí.Jakmile jejich poměr skončí,přijde Vilma o nim-

bus,který má ve společnosti jako císařova milenka.Bude ihned za-

tlačena do pozadí.Nikdo o ní nebude mluvit,nikdo nebude malovat

karikatury žárlivé císařovny.Dějiny nikdy vedle mého jména neza-

znamenají jméno Vilmino.Tak,teď vám je snad vše jasné.

-Obdivuji diplomacii Vašeho Veličenstva.

-Dva nepřátelé pro mne představovali hrozbu:Fridrich Pruský,

který by mě rád zesměšnil jako panovnici,a-Vilma,jejíž vinou bych

mohla být zesměšněna jako žena.Jak vidíte,nepodaří se jí to.Mou

obranou je hraběnka Nera.

-Hraběnka je s tím srozuměna?

-Voják musí být srozuměn,žádám-li po něm jeho život.Od hra-

běnky žádám jen krásu.

-Je plně zasvěcena do své role?

-Zasvěcuje snad generál vojáky do svých plánů?Vím,že není na-

dšena tím,že jsem ji překazila líbánky,jenže je-li to vůle panovní-

kova,voják musí opustit domov i rodinu.

-Nebude vašim záměrům na překážku manžel hraběnky Nery?

Je schopen provést všelijaké pošetilosti-jako onu noc...

-Nejprve jsem jej chtěla dát odstranit a uvěznit.Teď naopak na-

hlížím,že bude mnohem chytřejší přitáhnout i jeho na svou stranu

fronty.

-Jak to Vaše Veličenstvo myslí?

-Mladý hrabě bude,ničeho netuše,rovněž sloužit mému plánu.

Není moje režie dokonalá?

-Kdyby bylo Vaše Veličenstvo válčilo s pruským králem samo,

netrvala by válka ani rok.

-Nepřipomínejte mi to.Dnes slavím triumf a chci ho vychutnat.

Á propos-uspořádejte co nejdřív svou zahradní slavnost a opět se-

zvěte veškerou šlechtu a všechny vyslance.Souvisí to s mou aliancí

proti Fridrichovi Pruskému.Víte,že vzdor uzavřenému míru ještě

stále drží pohromadě svoje oddíly.Chci tomu lotrovi hodit oprátku

kolem krku.Upletu mu ji ze sňatku svých dcer.Čili:přeji si záhy za-

hradní slavnost.

-Přání Vašeho Veličenstva splním s velkým potěšením.

-Zároveň hodlám při té příležitosti oslavit váš knížecí titul.

Batthyány pronesl několik slov hluboké vděčnosti,pak jej císa-

řovna propustila a poynula nejvyššímu hofmistrovi,hraběti Khe-

venhüllerovi,jenž čekal na konci sálu:

-Vy jste dnes,milý nejvyšší hofmistře,nejnešťastnější člověk na

světě.

-Dvůr se zřekl svého řádu a protokolu a Vaše Veličenstvo mě zba-

vilo hodnosti.

-A samo se vnutilo do role nejvyššího hofmistra,že?

-Pohleďte dolů do parku,Veličenstvo!Nikdo už nedbá na sta-

novený kruh.Dvojice přestupují meze.Šlechtici se přetahují o oby-

čejnou hraběnku,nazývají ji,,dvorským andělem"a zítra budou za-

hraniční vyslanci hlásit do svých států,že jsme převzali měšťácké

manýry.

-Ubohý hofmistře!Vy jste vskutku oběť mé domácí politiky.Ale

odpusťte-v císařovnině hlase bylo cítit špetku ironie a hodně veselí

-a povolte mi dnes tuto nespoutanost.Podruhé dáme vše do po-

řádku,milý kníže.

Hrabě Khevenhüller vytřeštil oči na císařovnu.

-Vidím,že i to je contra decorum,že vám takto důvěrně uděluji

knížecí titul,ale i tento prohrešek proti dvorskému protokolu mi las-

kavě odpusťte.

Vytáhlá hofmistrova postava se před císařovnou ohnula jako vr-

bový proutek.Když se Khevenhüller znovu narovnal,jeho vždy

klidné oči zářily a pleť ne nepodobná pergamenu zrůžověla.

-Vím,že je to vaše dávné přání.Nechť se tedy splní ve chvíli,kdy

jsem vybojovala vítězství nad svými domácími nepřáteli.Pojďme do

parku!

Nejvyšší hofmistr přijal císařovninu ruku a vedl svou paní do spo-

lečnosti.Choval se při tom ještě strnuleji a důstojněji než obvykle,

a dvořané v tom tušili další velkou událost.

Císařovna cestou pozorovala svého nejvyššího hofmistra:-Ten

Khevenhüller už tolik let trpělivě táhne mou káru s veškerou zátěží

mých přání a rozkazů.Přesto ho nemíním mít za osla.Osel aspoň jed-

nou za deset let projeví svou vůli,kdežto tenhle člověk se ani bě-

hem dvaceti let jedinkrát nepokusil vážněji se vzepřít.Nechť je tedy

knížetem.Zasloužil si to!

Přivedla nejvyššího hofmistra k magnátům:

-Blahopřejte knížeti Khevenhüllerovi!

Byla to další senzace.Císař novopečenému knížeti gratuloval,

ostatní se přidali.Nejvyšší hofmistr se usmíval jako dívka na prvním

plese.

Rosenberg se naklonil k příteli Harrachovi:

-Vida,novopečený kníže.Proto stojí tak prkenně,chudák starý

dvorský mol!

-Jak dopadla partie karet?-tiše vyzvídal hrabě Julien na cíaaři

Františku Štěpánovi.

-Její Veličenstvo namířilo na Vilmu děla nejtěžšího kalibru a nad

ně umístilo svého ,,anděla".To je nádherná žena!Vilminy oči

žhnou,ale její jsou prosycené zvláštní laskavostí:pohled má čistý,

vskutku přímo andělský.A její šíje,popelavé vlasy...Na mou duši:

jako princezna z pohádky.

-Neprorokoval jsem vám to,Veličenstvo?Dostavila se pravá lé-

čitelka na vaši dnu...

-Nezdá se mi.Vilma je má milenka,kdežto tahle na mne působí

jako překrásný obraz,na který bych se díval celý den.

-A v noci jej líbal?

-Neodmítl bych,kdyby kdyby mě o to požádala...

-Vidím,vidím,že dna je přece jen vyléčitelná.

-Podívejte,Josef už zase tančí s ,,andělem".

-Zřejmě taky zkouší obrátit se k Bohu,aby se dostal do ráje.

-Jemu to nelze zazlívat.Čtyřiadvacetiletý mladík,a má takovou

ženu!

Princezny se bouří-špitl baron Rosenberg druhému tajemní-

kovi císaře Josefa.-Nová dvořanka jim není po chuti.Stěžovaly si

u císařovny,ale nepochodily...

------------------------------

Siniša leží v pokoji u Bílého orla.Už je hluboká noc,a on ne a ne

usnout.Neklid mu nedá spát.

Nazítří po noční události před Bílým orlem mu šéf císařovniny

kanceláře přinesl rozkaz,aby jen klidně čekal a vzdal se audience

u císaře Františka Štěpána-pak uvidí svou ženu.Nedokázal si do-

myslet proč ji před ním schovávají a kde je,ale podrobil se císařov-

nině vůli.Věřil čestnému slovu hraběte Kocha,že se jí vede dobře,

jenom musí ještě několik dní sloužit Jejímu Veličenstvu.

Ne a ne se uklidnit.Vstal,přistoupil k oknu a zahleděl se do jasné

letní noci.Cítil se strašně osamělý.Na chvíli v jeho srdci znovu zví-

tězila prchlivost a hlavou mu vířily nejrůznější plány.Vždy však na-

konec zvítězila poslušnost vůči císařovnině vůli:má klidně čekat.

Před domem zastavil kočár.Vystoupili dva páni,za nimi dáma.

Její zahalená postava i pohyby naplnily Sinišu tušením,z něhož se

mu rozbušilo srdce.

Rozběhl se do vedlejšího pokoje a zapálil svíčku.Vtom už se

ozvalo zaklepání.

-Hledá vás dáma a dva páni-slyšel hlas vrátného.

Odemkl.Na prahu spatřil Kocha a Neru.

Nevypravil ze sebe ani slovo,jen vtáhl svou ženu do pokoje a upřel

na ni pohled.Z očí mu musela vyčíst stovky otázek.

-Teď se máte možnost přesvědčit,že veškerá vaše podezření byla

neoprávněná-promluvil Koch.-Myslím.že bude nejlepší,když vám

všechno vysvětlí sama hraběnka.Moje poslání skončilo.

Uklonil se a zavřel za sebou dveře.

Siniša se vpil očima do Neřina obličeje:

-Co mi to udělali?-vyhrkl se strachem.-Proč jsem tu musel být

celý měsíc bez tebe?

-Tak to chtěla císařovna?

-Ale proč,proč?

-Ani já nic nechápu.Zdá se mi-Nera přešla do šepotu,jako by

se bála,že by ji někdo mohl slyšet-že císařovna má občas vrtochy,

které lidem působí velkou bolest.Šlape po našich srdcích jako po

naleštěných parketách svých paláců.

-Co jsem se natrápil!Honem mi pověz,jak se ti vedlo a co všechno

se dělo!

Posadil ji vedle sebe,jak byla-v plášti a v klobouku.

-Vysvětli mi všechno-uklidni mě!

-Nedělo se nic strašného,jen to celé bylo velmi podivné.Batthy-

ány tě poslal do Vídně shánět ubytování,aby mě mohl tajně odvézt.

Vůbec jsem netušila,že ti nedoručili můj dopis.Později se mi ke

všemu přiznal.Marně jsem na tebe čekala.Tentýž večer k němu přijela cí-

sařovna s hrabětem Kochem a s hraběnkou Fuchsovou.Mluvila se

mnou zcela o samotě,velice si mě prohlížela.S největším uspokoje-

ním a radostí prohlásila:,,Vy jste tak krásná,mnohem krásnější než

loni!Vím,že vás mé pozvání překvapilo.Ale potřebuji vedle sebe

dobrou a ušlechtilou duši.Jsem syta dvořanek,které mě připravují

o klid intrikami a pletichami.Proto jsem si vzpomněla na vás a po-

volala vás,abyste byla po mém boku.Jsem přesvědčena,milé dítě,

že vy vnesete do mého okolí upřímnost.Proto vás hodlám jmeno-

vat svou dvorní dámou!"-Ano.Tak mi to řekla a já jsem jí podě-

kovala za velkou milost a pokorně vysvětlila,že jsem se právě vdala

a miluji svého muže a nechtěla bych se od něj odloučit.Císařovna

mi odpověděla velmi laskavě:,,Slyšela jsem,že jste se provdala,ale

to na mém rozhodnutí nic nemění.Od vašeho muže vás neodloučím

nadlouho.Milé dítě,nastal čas,abyste se mi odvděčila..."-Císařov-

nina slova se mě velmi dotkla.Cítila jsem,že mě mé postavení

u dvora od tebe vzdaluje-ale neklesla jsem na duchu.

-Souhlasila jsi?

-Poslouchej dál.Císařovna pokračovala:,,Chci komusi u dvora

uchystat velké překvapení.Jedna vysoká osobnost napsala hru a já

bych chtěla,abyste v ní hrála roli-anděla.Všechny dámy a všichni

pánové,kteří budou v tom kuse účinkovat,jsou už v tomto zámku

a až do představení vás tu musím internovat.Nikdo z vás nesmí být

ani v osobním,ani v písemném styku s nikým mimo zámek.Pře-

kvapení by se zhatilo,kdyby se někdo z lidí u dvora dověděl,co

chystám.To překvapení mi doufám způsobí velkou radost.Jsem

přesvědčena,milé dítě,že i vy ráda přinesete tuto oběť pro radost

své královny.Vašemu manželovi dám zprávu,aby byl klidný,neboť

jste pod mou ochranou.Doufám ani kapitán Siniša nezapomněl,že

jsem mu zkrátila pobyt v žaláři o čtyři roky.

-O čtyři roky,ano-opakoval Siniša.S Nerou v náručí odpouštěl

císařovně bolest,kterou mu během uplynulého měsíce způsobila.

-Na ta královnina slova jsem sklonila hlavu-pokračovala Nera

-a slíbila,že splním její přání,tím spíš,když mi slíbila,že tě o všem

zpraví.

-Čti,jak vypadala ta její zpráva!

Siniša vytáhl z kapsy dopis:-Tohle mi přinesli ten večer,kdy jsem

v těchto pokojích zůstal sám se svou bolestí a pochyboval,že tě vů-

bec ještě někdy obejmu.

-Královna splnila slib,že ti podá zprávu,jen to udělala velice

krutě.Podle toho dopisu ses musel domnívat,že nás hodlá rozlou-

čit na dlouhý čas.

-Byl to dlouhý čas.Strašně dlouhý.Dny a noci byly nekonečné.

Siniša objal Neru:

-Není to divné?Pro zábavu,kvůli jakémusi překvapení mi císa-

řovna způsobila tolik bolesti a strachu.Nejsou za tím nějaké pleti-

chy?

-Také jsem měla zpočátku takové podezření.Později mě uklid-

nila dcera hraběte Batthyányho.Všimla jsem si,že je mi přátelsky

nakloněna.Jednoho dne mi řekla:,,Císařovnino rozhodnutí držet

nás tu v domácím vězení musí být pro vás velmi nepříjemné.Čeká

na vás manžel."Odpověděla jsem:,,Ráda se podrobuji rozkazu Je-

jího Veličenstva."Zasmála se:,,To já jsem mnohem upřímější,hra-

běnko.Vůbec se tomu rozkazu nepodrobuji ráda.Mám snoubence,

kterého velmi miluji.Císařovna ho zná,a víte,co mi poručila?Abych

svému milému napsala:Musím okamžitě odjet,protože mi one-

mocněla babička.Čekej trpělivě!-Císařovna nejspíš ani netuší,co

je to trápení zamilovaných,když je dokáže tak nemilosrdně rozlou-

čit-kvůli jednomu představení."To mě trochu utěšilo.

Siniša čím dál usilovněji přemýšlel.

-Vtom za námi přišel hrabě Batthyány-pokračovala Nera-a pro-

sil dceru,aby císařovně vyhověla,protože kdyby se někdo o chy-

staném představení dověděl,Její Veličenstvo by zuřilo a všichni by-

chom pocítili těžké následky.Císařovna chce za každou cenu

představení i herce udržet v tajnosti.Postřehla jsem,že i jiné dámy,

dokonce i pánové,jsou mrzutí a neradi naše domácí vězení snášejí.

To mě uklidnilo ještě víc,protože jsem viděla,že i dcera císařovnina

přítele sdílí stejný osud s námi.

-Přesto,Nero,nemohlas mi propašovat aspoň pár slov?

-Pokoušela jsem se.V zámku byl s námi uvězněn též intendant

dvorského divadla-můj příbuzný z otcovy strany hrabě Keglević.

Zasvěcoval nás do tajů hry,ale ani on nesměl ze zámku-císařovna

nedůvěřovala jeho mlčenlivosti.Požádala jsem ho,aby mi pomohl

poslat ti pár řádků,ale zavrtěl hlavou:,,Ani za celý svět,milé dítě!

Když někdo sebemíň poruší nějaký císařovnin rozkaz,upadne v ne-

milost-a před tou ať tě ochraňuje Pánbůh!"

-Myslela jsi na mne hodně?

-Kdykoliv mě nechali vydechnout,nebylo v mých myšlenkách

místo na nic jiného než na tebe.Celé dny a noci nás týrali zkouš-

kami.Vpodvečer přijížděla císařovna a zvláště velkou péči věnovala

mé roli.Často mi sama opravovala přízvuk-přestože mluvím fran-

couzsky dobře.U dvora všichni hovoří jen francouzsky.Císařovna

prý nemá ráda němčinu,protože zná jen vídeňské nářečí.Zahrnula

mě velkou důvěrou.Přímo nápadně o mě pečovala.Sama vybírala

hedvábí na kostým anděla,zkoušela nejkrásnější šperky z rodinné

císařské klenotnice a vybrala pro mne šaty na zahradní slavnost.Vě-

novala mi tolik pozornosti,že mi dcera hraběte Batthyányho jed-

nou pošeptala:,,Získala jste si císařovnu.Vám i vašemu muži se ot-

vírá cesta k velké kariéře."-Také můj příbuzný hrabě Keglević mi

jednou řekl:,,Nero,císařovna nikdy neprojevovala tolik péče ani

i své dcery jako o tebe."Jak jsem tedy neměla být klidná,jak jsem

měla tušit,že ty žiješ v nejistotě?

-Máš pravdu.Hlavně že jsi zase tady a že ti bylo dobře.

Znovu ji objal a líbal:

-Na představení jsi jistě byla krásná-a všichni se na tebe dívali,

viď?

-Mnozí mi skládali hold.Po představení se v parku konala velká

zahradní slavnost.Byla jsem v rozpacích z toho,jak mě vyzname-

návali císařovna i mladý následník trůnu,císař Josef.Přesto jsem ne-

dokázala zakrýt smutek-kvůli tobě.Císařovna mi poručila,

abych byla veselá,a za odměnu mi slíbila tři dny dovolené.

-Dovolené?-vyhrkl překvapeně Siniša.-Ty už nejsi dočista moje?

-Jmenovali mě dvorní dámou.

-Bere nás tedy jeden druhému?

-Mohla jsem odmítnout službu u ní potom,co mi řekla?Jenom

ty bys mě mohl od té služby osvobodit.

Siniša přemýšlel:

-Každému bych tě dokázal vzít,ale jí nemohu.Zachránila ti ži-

vot-na to opravdu nesmíme zapomenout.A přesto...

-Proč si nevyhledá dvorní dámu mezi ostatními šlechtičnami?

-Dobře tuší,že v tobě získá věrnou čistou duši,kterou jinde ne-

najde.To je mi jasné,ale stejně...Proč jsme museli opustit své tiché

štěstí v našem krásném domě na Griči?

Jeho smutek se vkradl i do její duše.Siniša se však rychle vzcho-

pil a objal svou choť:

-Jsem neskromný.Jak je to dávno,co jsem se ani neodvážil po-

myslet,že bys mohla být moje!

Dlouho mlčeli v objetí.

-Mám požádat císařovnu,aby ti prodloužila dovolenou?

Nera sebou trhla a sáhla si do záňadří:

-Málem jsem v tom štěstí zapomněla,že mi u dvora pro tebe dali

dopis.

-Kdo?

-Hraběnka Fuchsová.

Zdráhal se rozlomit císařskou pečeť.

-leká mě pečeť dvorské kanceláře.

Nera dopis otevřela,přelétla jej očima a zajásala:

-Nerozloučí nás,Sinišo!Budeme šťastní!Čti!

Smáli se,objímali a líbali jako děti,které dostaly dávno vytou-

žené dárky.

Dopis obsahoval Sinišovo jmenování kapitánem dvorské gardy.

-Teď je mi to docela jasné-oddechl si.-Císařovna nás oba za-

chránila,dala nám štěstí i život a žádá od nás vděčnost.Ví,že jí bu-

deme oddáni,a proto nás oba povolala do svých služeb.Tu oběť jí

přineseme,viď,Nero?

-Ano,ale přesto bych byla radši,kdybychom nebyli u dvora.

-Ať jsem,kde jsem-zvolal Siniša-hlavně když jsem s tebou.Teď

jsme zase svoji-jenom svoji.Dej mi své rty,Nero,ať zapomenu na

lidi,služby i císaře!

skryta za záclonou,stojí Marie Terezie a pozorně hledí do skvěle

osvětleného parku.Před očima se jí rozvíjí pesrobarevný obraz:po

obou stranách stromořadí vyrostly řady zelených lamp a vypadají

jako věnce zelených plaménků.Na vázách mezi věnci svítí žluté lu-

cerny podobné slunci.Z trsů růží vyčnívají červená,modrá a naze-

lenalá světélka.

Uprostřed záhonu šumí obrovský vodotrysk,po obvodu ozářený

duhovými barvami.Za vodotryskem vede alej luceren ve tvaru ru-

dých tulipánů k vyvýšenému jevišti s šarlatovými závěsy.Před jeviš-

těm stojí tři křesla.Prostřední ční nad ostatní.Za nimi je vidět řady

nízkých židlí a na konci maličká okrouhlá sedátka.

Tisíce malých pestrobarevných sklenic roztroušených po parku

vypadají z palácového okna jako světlušky,poletující po záhonech

květin.

Marie Terezie to vše skoro nevnímá.Pozoruje zkoumavým zra-

kem hemžení pozvaných hostí pod galerií:drahokamy se třpytí na

bíle napudrovaných hlavách krasavic,vlní se krinolýny z lehkých zá-

vojových látek,zdobené krajkami a umělými květinami.Bělají se

i vlásenkami pokryté hlavy mužů.Zdálky se neliší mladí od starých.

Císařovna rozpoznává jednotlivce podle podvazků pod krátkými

kalhotami,podle chůze a pohybů,jak se otáčeli kolem dam.

Knížata,hrabata a baroni,rytíři,všichni,jejichž seznamy prošly

přísnou cenzurou nejvyššího hofmistra Khevenhüllera,byli pozváni

na velkou zahradní slavnost do Schönbrunnu.

Císařovna měla ve zvyku trávit léto v zámku v užším kruhu.Proto

velký počet pozvaných budil zvláštní pozornost.Tiše,šeptem letěly

od úst k ústům otázky:

,,Proč ta velká slavnost?Nikdo nemá ani jmeniny,ani se nepři-

hodila žádná zvláštní událost-a přesto:takový lesk,tolik hostí!"

Skupinky šlechticů a šlechtičen se pohnuly.

Pod galerií se objevila mladá krasavice.Vede ji kavalír v bílém,

zlatě vyšívaném kroji.S úsměvem mu podala svou malou bílou

ručku.Kolem štíhlé mladistvé postavy vlají koketní fialové stuhy,

našité na krinolíně ze žlutého hedvábí.Krajkový živůtek zdobí perly.

Bíle napudrované černé kadeře krášlí smaragdová spona.Žhavý po-

hled mladé krasavice přelétá přes hlavy žen a vpíjí se do očí mužů,

jimž na čele vyrážejí krůpěje potu.Její rudý spodní ret vyzývavě láká

k polibkům.

-Knežna Vilma Auerspergová!-nese se tichý šepot.

-La belle princesse!

-Císařovnina sokyně!

-Vídeňská Pompadurka vždy dorazí poslední-pošeptala za vějí-

řem postarší kněžna Trautsonová své přítelkyni,šedivé kněžně

Liechtensteinové.

-Ano,vždy čtvrt hodiny před císařovnou.Jen proto,aby co nej-

víc zdůraznila,jak blízko stojí císařskému trůnu a císařovninu man-

želovi...

-Považuje se za podcísařovnu.

-Ví Marie Terezie,že velké přátelství císaře s knížetem Auer-

spergem je jen paraván,za kterým se skrývají milenci?

-Myslím že ne.Jinak by ji vyhnala ode dvora.

Kněžna Vilma Auerspergová v doprovodu svého chotě se nesla

kolem knížat a hrabat a jejich dam se vztyčenou hlavou,plně si vě-

doma,že jí patří titul nejkrásnější ženy u dvora,titul ,,la belle prin-

cesse",a to vše vzhledem k jejímu poměru s císařem Františkem Ště-

pánem.Věděla,že pro tento poměr kolem ní obíhá celý prstenec

obdivovatelů z kruhů šlechty i dvořanstva všeho druhu.Věděla i to,

že právě proto ji dámy,které nikdy nechovají náklonnost k žádné

krásné nebo význačné ženě,přijímají se servilní úklonou,ale

i s pýchou.

S úsměvem,v němž se mísila ironie se zpupností,přijímala zášti-

plné pohledy dam přátelsky nakloněných císařovně.Zbožné po-

hledy mužů odrážela tajuplným kouzlením žhnoucích očí,přesvěd-

čena,že leskem svých zorniček získává jejich náklonnost.

Pohybovala se s gesty vládkyně,korunována korunou krásy,která

všechny muže u dvora učinila jejími poddanými.

-Tahle císařova láska trvá nezvykle dlouho-poznamenala opět

kněžna Trautsonová.

-Třeba jí Pompadurka v závěti svěřila tajemství,jak takovou dobu

držela v zajetí Ludvíka Francouszkého-opáčila kněžna Liechten-

steinová.

Ke kněžně Vilmě přistoupil hrabě Julien:

-Vaše Veličenstvo,královno krásy,přijměte můj nejupřímněj-

ší hold.Vaše žlutá toaleta vyhladí vzpomínku na proslulé žluté

šaty madame Pompadure,jimiž zažehla věčný oheň v srdci Ludví-

kově.

Kněžna se usmála a lehce klepla hraběte vějířem do ramene.Pak

se obrátila k mladému knížeti Fritzi Schwarzenbergovi:

-Co znamená tenhle dvorský mumraj?-zeptala se ho s ústy skry-

tými vějířem.

-Nevím.Někteří říkají,že císařovna hodlá provdat dvě starší prin-

cezny.Vidíte,jsou tu vyslanci cizích států.

-Ano,císařovna chce předvést princezny pod iluminací-ušklíbla

se ironicky kněžna-aby vyslanci zvěstovali svým dinastitím,že Alž-

běta není po´dobaná od neštovic,Marianna nemá hrb a Josefa není

suchá jako rákos.

Oba se zasmáli.

-Vidím jeviště!-pokračovala kněžna.-Kdo bude hrát?

-Nevím.Jména dam a pánů,kteří vystoupí na scénu,se tají jako

diplomatické tajemství.

Marie Terezie skrze záclonu napjatě sledovala každý pohyb své

sokyně.Pozorně si prohlédla její toaletu i štíhlou postavu,všimla si,

že se kolem ní točí veškerá společnost a kněžna Vilma jí vévodí,jako

by byla císařovnou a paní tohoto dvora.

Hraběnka Fuchsová v předepsané šedé dvorské gala toaletě ohlá-

sila nejvyššího hofmistra.

Marie Terezie vrhla ještě jeden pohled do parku:

-To je její poslední vzepětí!-špitla své důvěrnici.-Podívejte,září

a netuší,co ji čeká...

Císařovnin obličej nabyl výrazu vzrušeného uspokojení.Zamířila

do salónu .Tady v zlatě vyšívaném temněrudém kroji stál císař Fran-

tišek Štěpán,svěží,červený a usměvavý.S gestem poddaného přijal

císařovninu ruku.Hofmistr dal znamení.

-Vaše Veličentvo,je devět hodin!

Císařovna s chotěm se vydali do velkého sálu,kde už čekal přů-

vod princezen a princů v čele s mladým císařem Josefem.

Celá císařská rodina byla pohromadě.

Dole pod galerií už hosté začali být netrpělivý.

-Kdy se dvůr konečně uráčí přijít?-hněvaly se dámy v příliš těs-

ných hedvábných střevíčkách.

-Teď.,,Dvorská hodina"udeřila.

Na galerii se objevil malý Portugalec se špičatou parukou,nače-

sanou ve stylu Ludvíka XV.Do kadeří si vpletl pentle jako dívka,

zcela nevhodné do tohoto účesu.Tělo na krátkých nohou se povy-

táhlo a strnulo.Jeho toaleta vzbuzovala podezření,že ji žehlily snad

všechny vídeňské pradleny.Byl ztělesněním prkenné přesnosti.

-Když se objeví Taroucca,pak věz,že udeřila hodina.Ten se ni-

kdy neopozdí-vysvětloval kníže Liechtenstein svému mladému sy-

novi,který byl u dvora nováčkem.-Ten pidimužík diktuje pořádek

u dvora.Natahuje hodiny,podle nichž se řídí i sama císařovna-po-

kud samozřejmě nemá špatnou náladu.

Na schodiště vystoupil nejvyšší hofmistr.Zelený oděv mu na pr-

sou překrývala stříbrem a zlatem zdobená šerpa s císařským erbem,

znamením nejvyšší dvorské hodnosti.Hosté upřeli oči na jeho vy-

chrtlou,tenkou postavu,chladný a důležitý obličej,strnulý v přísné

vážnosti.V ruce třímal hůl s velkou zlatou koulí.

-Tiše-přerušila kněžna Vilma špitání mladého Fritze.-Dvorský

mol vyletěl.

Nejvyšší hofmistr třikrát důstojně udeřil holí o podlahu.Rozhos-

tilo se hluboké mlčení.Nejvyšší hofmistr sestoupil po schodech,ná-

sledován císařským průvodem.Všichni hosté sehnuli hlavy k hlu-

boké úkloně.

Císařovnu vede císař František Štěpán.Její vysoká postava,pře-

stože značně ztloustla,ještě stále neztratila linie kdysi tak oslavo-

vané.Zelené šaty jsou posety vetkanými bílými kvítky.Přes obna-

žená majestátní ramena visí lehká pelerína z černého brokátu,

zdobená hermelínem.Kolem nahé šíje si připjala diamantový náhr-

delník.V bujných,hladce sčesaných a bíle napudrovaných vlasech

se třpytí hvězda z briliantů.Císařovnina tvář je červená a velké

moudré oči se nezvykle lesknou.Lidé pod jejich pohledem zapomí-

nají na vrásky na tváři panovnice i na její podbradek.

Na úklony svých hostí odpovídala úsměvem.Když se přiblížila ke

kněžně Vilmě,všechny oči klouzaly střídavě z císařovny na kněžnu.

Marie Terezie se ke své sokyni obrátila čelem,kývla a blahovolně

se usmála.Udivení hosté strnuli v předklonu,když už je panovnice

dávno minula.

-Slavnost začala senzací-šeptaly dámy.-Císařovna poctila Vilmu

nápadnou laskavostí!

-Běda nepříteli,na něhož se ona tváří laskavě-zašeptala Vilma

Fritzovi.

Dvorský průvod,následován ostatními hosty,prošel mezi pla-

noucími pestrobarevnými tulipány k jevišti.Císař doprovodil svou

choť k nejvyššímu křeslu,upravil jí vlečku a zůstal stát za křeslem.

Marie Terezie důstojně zaujala místo.Nyní po její pravé ruce usedl

i císař František Štěpán.Nalevo s naprosto apatickým výrazem spo-

činul v křesle mladý císař Josef.

Za nimi se rozesadili dvořané,přísně podle svého postavení a hod-

nosti.Na vše dohlížel bdělým zrakem nejvyšší hofmistr hrabě Khe-

venhüller.

Na hofmistrovo znamení předstoupil před císařovnu muž ve svět-

lemodrém kroji a se stříbrnou páskou kolem ruky:intendant dvor-

ského divadla hrabě Keglević.

-Vaše Veličenstvo,představení začíná-ohlásil s hlubokou úklo-

nou.

Purpurová opona se otevřela.Na prostorném jevišti se objevila

královská komnata ve stylu XIV.století.V křesle seděla královna

v červených šatech historického střihu,obklopená dvořankami,a za-

čala zpívat v doprovodu kytary.

-Dcera hraběte Batthyányho-zaznamenávají dvořané při po-

hledu na královnu na scéně.-Milý hlásek,ale má trochu trému.

Píseň na jevišti dozněla.Dvorní dámy povstávají a chválí svou

paní.Nejvíc ji svými chvalozpěvy zahrnuje dvořanka Jolanda.Při-

chází král,něžně políbí svou choť a obdaří ji několika lichotkami.

Královna se usměje a děkuje Bohu i lidem za své manželské štěstí.

Pak odchází do ložnice.

Odejde i Jolanda.Na scéně zhasne světlo.Pouze bledý přísvit od-

haluje prázdnotu královské komnaty.Král se však schovává za zá-

clonou a čeká.Vklouzne Jolanda a koketně se králi vlichocuje:

-Musíš mě učinit královnou!

-Tys má jediná královna,jediná láska-šeptá král Jolandě.Krá-

lovna vyjde ze své ložnice a ustrne:

-Král a Jolanda!-zašeptá pro sebe a pak vykřikne:-Krásná zmije!

Netřes se!Poslouchej,zbabělá krásná zmije:To já jsem rálovna,

a ty pouhá milostnice,dočasný rozmar mého muže!Žij nadále z al-

mužny,kterou ti uštědřuji,jako ji uštědřuji i žebráku na rohu svého

paláce...

Tahle slova slyšel Lory oknem Batthyányho zámku-uvědomil

si císař František Štěpán.

Jolanda prchá.Královna si snímá medailón a vrací jej králi:

-Vracím ti znamení tvé falešné lásky!

Skončilo první dějství.Sametová opona se zavřela.Marie Tere-

zie tleská a celý dvůr ji následuje.Potlesk je poněkud zmatený,po-

hledy dvořanů plaše sklouzávají k Vilmě,která sedí vedle knížete

Fritze s výrazem naprostého nezájmu.

Po kratší přestávce se opona znovu otevírá.Hosté napjatě čekají

na pokračování podivného dramatu.

Na scéně je vidět nádhernou komnatu.Na pohovce sedí královna

a stýská si na svůj úděl:

-Štěstí je rozmarné jako zlá žena.Láska mého muže je motýl,pře-

letující z květu na květ...

Za královnou se rozevře temná opona.Zazáří oblak světla.Na

vyvýšeném zeleném pahorku se stkví obraz anděla.Vysoká postava

v bílých šatech posetých zlatými hvězdami a drahokamy.Přiléhavé

andělské roucho odhaluje křivky mladistvé krásy.Anděl třímá v na-

hých pažích palmovou ratolest.Oválný obličej s klasickými rysy

a průsvitnou bílou pletí obestírá nádech růžového lesku.Obrovské,

oduševnělé černé oči se upírají se sugestivní silou k nebi.Nad vyso-

kým bělostným čelem se třpytí zlatý diadém s hvězdou z briliantů.

Rozpletené dlouhé,neobyčejně bujné popelavé vlasy splývají ke ko-

lenům jako vílí plášť...

-Kdo je ta kouzelná krasavice?

Marie Terezie s vysoko vztyčennou hlavou poslouchá šepot v hle-

dišti.Cítí magickou moc,jíž celý dvůr i všechny hosty přikovala k žid-

lím.Cítí,že císař František Štěpán zavrtěl hlavou a podivně pohlédl

na Josefa,ale ten pohled neopětoval.Jeho oči se vpíjejí do anděl-

ského zjevu.

-Poznáváš ji?-zašeptala Marie Terezie synovi.

-To je komtesa,kterou Vaše Veličenstvo zachránilo před upále-

ním.

Císařovna přikývla,aniž odvrátila pohled ze scény,zatímco myš-

lenkami i sluchem zkoumala dojem v hledišti.

Anděl na jevišti pomalu sestoupil ke královně a promluvil hla-

sem,který se rozezněl parkem jako melodie stříbrné struny:

-Neteskni,královno královen.Tvého chotě zapletla do svých sítí

žena,jež svou černou duši halí do krásy.Až ztratí škrabošku své lí-

beznosti,zůstane ubohá,nešťastná,všemi opuštěná-zbude jen

ohyzdnost její zlé povahy.Krása těla vadne jako list na podzim.Krá-

lovno,ty jsi nejkrásnější a nejúžasnější-neboť tvá krása je pravá,je

věčná.Krása je síla rozumu-krása je dobrota srdce-krása je čisté

svědomí.A vše,co je kolem tebe,žije z krásy tvého ducha.Vše,co

se dotkne tvého jména,povzneseš k věčné slávě nezapomnění.A ta

nepatrná muška pod tvýma nohama-ta zmizí.Zmizí jako motýl se

spálenými křídly.Královno všechn královen,historie splétá skvělý ne-

vadnoucí věnec-na tvou věčnou památku.

V hledišti se nikdo neopovážil ani vydechnout.

Z ložnice vychází král a klesá královně k nohám:

-Zdál se mi strašný sen,že jsem upadl do sítě krásné zmije.Tys

má nejkrásnější a nejmilovanější!

Obejme královnu.Anděl oba zasypává bílými růžemi,oči upřené

k nebesům:

-Sláva ti,vládkyně,neboť žádná žena na světě se nevyrovná tobě,tvému čestnému srdci a nedotčené cti.

Opona se zavírá.Hra skončila.Osvětleným parkem zabouří po-

tlesk.Císařovna přikazuje znovu rozevřít oponu.Tleská,císař Josef

tleská s ní a císař František Štěpán následuje choť a syna,ale snaží

se,aby ho při tom neviděla Vilma.Pánové v hledišti natáhli krky,

tleskají jako pominutí a hltají očima nevídanou krásu anděla.

Když se opona zavřela naposled,císařovna vstala:

-Tak jak se ti líbí moje nová dvořanka?-obrátila se k císaři Fran-

tišku Štěpánovi.

-Ano je neobyčejná!Velmi neobyčejná!

-Neobyčejná krasavice!-dodala císařovna.-A co ty říkáš,Jo-

sefe?

-Krása není tělo,krása je rozum!-zopakoval Josef Neřina slova

z jeviště.-Já sdílím nadšení své matky.

Císař František Štěpán významně pohlédl na syna,jako by

mu chtěl připomenout den,kdy je oba přivedla do předpokoje při-

jímací síně zvědavost na tu ,,hroznou čarodějnici".Naklonil se

k němu:

-Prosím tě,jazyk za zuby!Ne abys císařovně řekl,že jsem se s ní

seznámil už při vyšetřování.

Marie Terezie procházela špalírem hodnostářů a s tím či oním pro-

hodila několik slov.Pronikavým zrakem přitom zaznamenávala

vzrušení celého dvora.

Všechny hovory se točily kolem podivného obsahu hry,která ne-

skrývavě narážela na poměr Vilmy a císaře Františka Štěpána.Vy-

zdvihla přitom krásu anděla,jenž se tak nenadále zjevil na dvorské

scéně,aby pronesl slova vrhající Vilmu do prachu.

Císařovna se proti svému obyčeji zastavila i u mladých mužů z vy-

soké šlechty:

-Tak co pánové,jak se vám líbí moje nová dvorní dáma?Ráda

bych slyšela upřímné mínění,protože je to má chráněnka.

-Je velmi krásná-hlesl plaše mladý hrabě Liechtenstein.

-Víc než to,mladíku.Andělé jí postoupili hodně ze své záře.

A kdybyste teprve věděli,jak je chytrá!Jen není zvyklá na dvorské

intriky.Přeji si,pánové,abyste ji dobře bavili.Je to vnučka staré

magnátky,které jsem ještě od války velmi zavázána.Dnes má mladá

hraběnka volno,a tak ji na této slavnosti považuji za svého hosta.

Tím císařovna dala jak souhlas,tak rozkaz,aby s Nerou jednali

jako s kteroukoli dámou z nejvyšších šlechtických kruhů.Sotva se

panovnice vzdálila,z úst mladých mužů se vyhrnula slova chvály

a obdivu a oči ulpěly na zavřené oponě jeviště.

Mezitím císařovna přistoupila ke kněžně Liechtensteinové stojící

poblíž kněžny Vilmy.

Vyměnila si se starou dámou pár slov a dokončila nahlas,aby sly-

šela i její sokyně:

-Všichni pánové se shodují,že u dvora nikdy nepotkali ženu,jež

by se krásou mohla měřit s mou novou dvorní dámou!

Pak přistoupila k Vilmě a podala jí ruku k políbení,což bylo zna-

mení zvláštní milosti:

-Nevýslovně mě těší,kněžno,že vás opět vidím.Už dávno tou-

žím zahrát si s vámi partičku karet.Dnes byste mi to přání mohla

splnit,co říkáte?

Vilma se uklonila:

-Nesmírně děkuji Vašemu Veličenstvu za tak velké vyznamenání.

Nedokázala potlačit ledový tón v hlase a císařovna pokračovala

v obchůzce kruhem hostí.

Hovořila s hosty už celou hodinu,když se v osvětlené aleji obje-

vil dvorský intendant s Nerou.

Mladá hraběnka s převlékla do nádherných modravých šatů.

Kolem uměřené krinolíny splývají zřasené tylové stuhy bílými

poupaty.Živůtek z modravého hedvábí zdobí rovněž bílá poupata

a zřasený tyl a obepíná její štíhlou mladistvou postavu.Klasicky mo-

delovanou šíji krášlí šňůra perel.Vyhlášené Neřiny popelavé vlasy

nejsou napudrované,pouze stočené do účesu,a jejich kadeře splý-

vají po sněhobílých nádherně oblých ramenou.Vlasy zdobí jemná

perlová čelenka.

Všichni s obdivem hledí na tu nevídanou krásu,která v neoby-

čejně zvolené toaletě,vzdálené stylu soudobé módy,působí jako

dech jara.

Intendant Keglević přivedl Neru k Marii Terezii.Císařovna jí po-

dala ruku a představila ji šlechtě:

-Moje nová dvorní dáma pochází ze starého magnátského rodu

a je příbuzná intendanta Kegleviće.Váš výkon na jevišti mě velmi

uspokojil,mé dítě.Doufám,že se budete dobře bavit.Pánové vás

toužebně očekávají.

Neřin prosebný pohled ulpěl na císařovně,ale ta mu nechtěla ro-

zumět.Neru to tolik zmátlo,že jí vypadl vějíř z ruky.

Josef,stojící vedle matky,rychle vějíř zvedl a podal jej majitelce.

Ta zčervenala a hluboce se mladému císaři uklonila.

Vychrtlá postava nejvyššího hofmistra se otočila k Josefovi:

-Proboha Vaše Veličenstvo-vykoktal zděšeně Khevenhüller.-

To je contra decorum!Ještě nikdy císař nezvedl vějíř dvorní dámě!

-Jakpak ne?Viděl jste přece,že jsem to právě udělal-pokrčil

Josef rameny.

Nejvyšší hofmistr dal pokyn k zahájení diner.Průvod se vrátil do

zámku.Nyní s ním šla i Nera,hned za hraběnkou Fuchsovou,v do-

provodu hraběte Fuchse.

Hosté se rozesadili ve velké slavnostní dvoraně.S císařovnou její

rodina,vyslanci,ministři,příslušníci nejvyšší šlechty,níže postavení

vzali zavděk dvěma sousedními sály.

Neře bylo určeno místo vedle císařovnina stolu mezi dvěma mla-

dými knížaty.Ale všechny dvorní pocty jako by ji ani trochu netě-

šily.Mezi ní a císařovnou se odehrávala cosi,co postřehla jen hra-

běnka Fuchsová.Kdykoli císařovna na Neru pohlédla,hraběnka se

usmívala.Když však z ní pohled spustila,obestřel Neřinu tvář smu-

tek a stesk.

-Její Veličenstvo vám vzkazuje,že není spokojeno s vaším výra-

zem.Očekává se od vás veselý obličej a přeje si,abyste se s panstvem

bavila,jako byste byla ve svém vlastním paláci.

-Jsem nesmírně vděčná převeliké dobrotě Jejího Veličenstva.Ale

srdce se nechce podvolit mé vůli.Toužím po svém manželovi.Už

měsíc o něm nic nevím,cítím se jako v zajetí.Odpusťte,ale nedo-

vedu lhát.

-Její Veličenstvo mě zmocnilo,abych vám slíbila,že když splníte

její přání a budete se vesele bavit,můžete po slavnosti v doprovodu

hraběte Kegleviće a hraběte Kocha odjet za svým manželem na tří-

denní dovolenou.

Tvář mladé ženy se v mžiku proměnila.Vděčně políbila staré hra-

běnce ruku:

-Splním přání Jejího Veličenstva.Teď budu jásat štěstím a rado-

stí!

V parku hrála hudba.Na velkém parketu se vytvořily taneční dvo-

jice.Tanec zahájil císař Josef s mladou podsaditou dámou.Nera stála

za kruhem tanečníků se svým příbuzným,intendantem hrabětem

Keglevićem.

-Kdo je ta dáma,co tančí s mladým císařem?-zeptala se tiše.

-Jeho žena,bavorská princezna.

Prohlížela si pomenší,neohrabanou princeznu s tučným zátyl-

kem,který jí naběhl jako hrb a znetvořil záda.Kulatá hlava s říd-

kými plavými vlasy,obličej plný červených skrvn,a když promluvila,

bylo vidět zkažené zuby.Temné oči hleděly zakaleným a smutným

pohledem-jako by sama nad sebou truchlila.

-Divíš se,viď?-otočil se hrabě k Neře.-Josef si ji nevyvolil za

ženu sám.Oženila ho s ní císařovna.Státní zájem vyžadoval,aby si

Josef vzal princeznu bavorskou.A jelikož mladší a hezčí z nich se už

provdala za španělského následníka trůnu,musel se rakouský ná-

sledník spokojit s tou,co zbyla.

Nera si soucitně povzdechla:-Proč příroda tu chudinku zahrnula

všemi možnými neduhy v tak velké míře?

-Je to nejnešťastnější manželství pod sluncem.

-Třeba proto jsou císařovy oči tak melancholické?

-Odjakživa je takový:tichý,teskný a mlčenlivý.U dvora mu ří-

kají Hamlet a jí Ofélie,kterou ohlodaly ryby,když se v záchvatu ší-

lenství vrhla do řeky,a pak ji zachránili a pověsili na krk rakous-

kému Hamletovi.

-To je ale zlomyslnost!

-Moje milá,na zlomyslnosti si u dvora budeš muset zvyknout.

Hle,přichází mladý hrabě Khevenhüller.Ten nadutý,pitomý syn nej-

vyššího hofmistra jediný u dvora není zlomyslný.Zato jeho nejmi-

lostivější matka si plně zaslouží přezdívku ,,dvorské Xantipy".

Pomenší a útlý hrabě přistoupil k Neře a oslovil ji jako nějakého

svého sluhu:

-Její Veličenstvo přikázalo,že s vámi mám tančit.

-Příkazu Jejího Veličenstva musím i já tu oběť přinést.

Intendant se zasmál.Hrabě Neřinu ironii nepochopil a vedl no-

vou dvorní dámu přímo k císařovně,jež seděla na vyvýšeném místě,

obklopena pány a dámami z vysoké šlechty.Hrabě s Nerou se uklo-

nili a šli do kola.Marie Terezie kývla na syna knížete Liechten-

steina:

-Nepospíšíte-li si požádat krásného anděla o menuet,dáváte

v sázku své štěstí.

Mladý kníže se vnořil do víru tanečníku,aby si počkal na Neru.

Mimo skupinu tančících stojí baron Rosenberg,tajemník císaře

Josefa.Jeho bystré hnědé oči bloudí sem tam po parku.Nikdo jeho

pohledu neunikne.Pod hladce učesanou vlásenkou se klene vysoké

čelo s tence řezaným obočím.Úzký nos se ohýbá k tenkým rtům,jež

se stále snaží zakrýt ironický úsměv.Společnost mu dělá hrabě Mi-

kuláš Esterházy,dvorní básník Marie Terezie.Mohutné ramenaté

tělo kontrastuje s jeho poetickým povoláním.

-Podívejte-špitá Rosenberg-kníže Liechtenstein vede k tanci

,,dvorského anděla".Ta tedy dělá rychlé pokroky.Koukejte,jak se

chudák hofmistr Khevenhüller kohoutí.

-Je rozhodně contra decorum,aby knížata tančila s prostou dvorní

dámou!-míní kníže Esterházy.

-Jenže mladí páni z nejvyšších kruhů nejsou stejného mínění.

Hleďte,jak obléhají její místo,jak netrpělivě čekají,až se tanečnice

vrátí.Zdá se,že náš,,dvorský anděl" má ďábelskou moc...

-Je překrásná,to nelze popřít,a prý velice duchaplně štěbetá.

Chudinka kněžna Vilma!To představení ji určitě rozrušilo.Vidíte,

velmi zřídka jde do kola.Co to znamená?

Baron Rosenberg se zlomyslně usmál.

-Armáda jejích kavalírů prořídla.Generální štáb i mužstvo si od-

skočili na-andělskou frontu!

-Podívejte Rosenbergu!Mladý císař Josef se postavil před řadu

pánů čekajících na naši krasavici.Co zamýšlí?

-Vaše zvědavost bude v mžiku ukojena.Nádhera!Mladý císař se

neohlíží na ostatní kandidáty,uklání se mladé hraběnce a vede ji do

kola!

-Co se to dnes u dvora děje?!-lamentuje Mikuláš Esterházy.-

Císařovna mi nesvěřila napsání hry,kterou tu dnes hráli.Nikdo neví,

kdo ji dal dohromady.Všechno tajili...A nakonec se hříčka změnila

v pamflet proti Vilmě.

-Váš názor sdílejí i jiní-přikývl Rosenberg.-Všichni byli ohro-

meni.

Senzace!Všichni hledí na císaře Josefa a jeho tanečnici.Hrabě

Rosenberg zvedl své charakteristické obočí:

-Kolik krásných ďáblic zabodlo své jazýčky do anděla!Nejvyšší

hofmistr Khevenhüller je rudý jako vařený rak a jeho Xantipa si na-

sadila lorňon na své jehněčí oči.Podívejte se na Vilmu!Stojí mezi hra-

bětem Julienem a knížetem Fritzem-to jsou jediné zbytky její ne-

věrné roty.Ukryla se za vějíř.Bůh ví,jaké uštěpačnosti se hrnou přes

její žádoucí rty?Škoda,že nejsem vějíř!

-Tišeji,tišeji,míří k nám:to vy jste ji přilákal svou kritikou.

Kněžna Vilma se blížila se svými dvěma kavalíry.

-Už zase se bavíte na cizí účet!-poznamenala k Rosenbergovi,

když ho míjela.

-Naopak,nedbale sleduji,jak andělé rozvracejí vaše pozemské

mužstvo...

-Na rozkaz vrchního velitele...-pohlédla k císařovně.

-I podle tiché touhy svých vlastních srdcí.Takový nevděk,kněžno!

,,Dvorský anděl" zastínil slávu dvorských krás,a už ta přezdívka

,,Dvorský anděl"...

-Hodí se k venkovské pastýřce.

-Naprosto souhlasím.Panovníci často posazovali pastýřky vedle

sebe na trůn.

-To by zcela odpovídalo povaze císaře Josefa...

-U dvora je ještě jeden císař-namítl Rosenberg.

-Jenže ten nemá trůn a nikdy jej mít nebude.

-Nicméně má vyvinutý cit pro ženskou krásu,a dnes i on zamě-

řuje svůj lorňon na frontu andělšké pastýřky!-s úsměvem podotkl

Rosenberg.

Vilma pohlédla směrem k císaři Františku Štěpánovi,který ne-

spouštěl oči z Nery tančící s Josefem.

-Jste nedostižný ve své zlomyslnosti-ťala rozzlobeně.

-Jenom v tomto okamžiku.Kdybyste se neužírala žárlivostí,roz-

hodně byste mě nepřekonala.

Neodpověděla a zavěsila se do Juliena:

-Jděte k císaři a povězet mu,že jsem hluboce uražena.Je jasné,

že ta hloupá hra byl útok na mne.Slova,která ta venkovanka vyřkla

na jevišti,pocházejí od císařovny.Žádám zadostiučinění.

Obrátila hněvivý pohled k císařovně:

-Podívejte,jak nestoudně nutí kavalíry,aby bavili tu pastýřku.

Od císaře Františka žádám zadostiučinění.Dověděla jsem se,že cí-

sařovna držela všechny dnešní herce v internaci na zámku hraběte

Batthyányho,jen aby nikdo předem nevěděl,že mě zahrnou potu-

pou.A mne sem poslala laskavým dopisem,aby mohla spáchat ten

hnusný atentát.Není to neslýchané?Císař tomu měl zabránit.Mám

právo na satisfakci,nebo...

-Kněžno-špitl Julien-pokusím se promluvit s císařem a vyřídit

mu váš vzkaz.Ale zatím se,prosím vás,uklidněte!

Tanec skončil dřív,než císař Josef s Nerou obtančili kruh.Císař

nabídl hraběnce rámě jako každý druhý tanečník a vedl ji k jejímu

místu.

-Doufám,že vám nevadilo,jak jsem vás pánům uloupil.Velice si

libují v bohapustých frázích,ať jimi obšťastňují dámy duchem sobě

rovné.

-Díky,Vaše Veličentvo-Nera byla poněkud v rozpacích.-Ne-

zasloužím si takovou poctu.

-Má pocta náleží vašemu rozumu,který jsem poznal v ten den-

pamatujete se-,když jsme spolu hovořili v předpokoji příjimacího

sálu a nevěděla jste,že jsem následník trůnu.Prosím vás,hraběnko,

pokračujte v tom způsobu konverzace,kdy jste se mnou mluvila jako

s člověkem!Když jsem vás dnes uviděl na jevišti,byl jsem ohromen.

Má matka pečlivě střežila tajemství dnešního večera.Netušil jsem,

že mi bezděky uchystala velmi příjemné překvapení.

-Díky Vaše Veličenstvo,těší mě,že se na mne ještě pamatujete.

-Častokrát jsem na vás vzpomínal.Častokrát.Způsobila jste,že

jsem začal číst Malleus maleficarum,ten nešťastný zákon proti ča-

rodějnicím,a že jsem hlouběji prostudoval strašlivé bludy,které

o těch ženách panují.

Nera zapomněla,že mluví s císařem:

-Řekněte,není děsivá ta ďábelská zloba a zatemnělost,kterou

ničitelé morálky vnutili lidskému mozku?-zvolala vzrušeně.

-Je mi líto ubohého lidu,který je obětí takových klamů.Ale vy

jste řekla ,,ničitelé morálky".Koho máte na mysli?

Zmátla se.

-Prosím vás,mluvte a zapoměňte,že jsem následník trůnu.Stejně

jako před rokem i nyní s vámi hovoří pouze člověk,který by rád vě-

děl,koho považujete za ničitele morálky.

-Ty,kdo šíří pověrčivost,a tím v očích lidu zbavili Boha jeho

božské moci.

-Naprosto s vámi souhlasím-radostně přikývl císař-jenom vás

hned varuji,abyste tento svůj názor nikdy nevyslovila před císařov-

nou.Ta si jezuitů velmi váží a učinila je svými rádci.

Nera se lekla.

-Nebojte se,mluvím s vámi rovněž jako člověk s člověkem.Ani

já v hloubi duše s císařovnou nesouhlasím.Dokonce se bouřím proti

přehnané zbožnosti,kterou jezuité u dvora zavedli.Čili jsme téhož

smýšlení.

Náhle se odmlčel.Pohlédl na Neru.

-Řekl jsem příliš-pokračoval tiše.-Není mým zvykem svěřovat

se se svými myšlenkami.

I Neru císařova sdílnost překvapila.A uvědomila si,že Josef své

otevřenosti teď lituje.

-Vše,co mi Vaše Veličenstvo ráčilo povědět,zůstane ve mně po-

hřbeno.Nejen protože vím,že za svůj život vděčím právě vám.Jsem

šťastna,že budoucí panovník chová tak spásné,osvícené a moudré

myšlenky.

Císař nespouštěl z Nery melancholické modré oči:

-Od prvního dne,kdy jsem s vámi mluvil,něco mě pobízelo,abych

k vám měl důvěru.Tomuto vnitřnímu nutkání se podvoluji i nyní.

Zdá se,že je to puzení mé osamělé duše,která si,jak vidíte,u dvora

naprosto s nikým nerozumí.

Příchod barona Rosenberga zabránil Neře odpovědět.

-Vaše Veličenstvo,císař František Štěpán vás prosí,abyste se

k němu ráčil obtěžovat.

Josef se usmál na Neru:

-Odevzdávám vás do péče barona Rosenberga,svého hofmistra

a důvěrníka.

Baron nabídl hraběnce rámě a vedl ji zpět do kruhu tanečníků.

Mladý císař se cestou po pěšině mezi záhony ohlédl.Viděl,

jak Nera tančí s jeho hofmistrem,jak mladí i staří magnáti zvedají

hlavy a upírají na ni obdivné pohledy,jak ji Rosenberg zno-

vu vede k místu,kde se shlukli mladí šlechtici,jak se na ně hra-

běnka usmívá,baví se s nimi a znovu jde do kola.Sklonil hlavu

a pokračoval k místu,kde seděla císařovna a vedle ní František Ště-

pán.

Příští ráno svitlo jasné a usměvavé.První paprsky,jež pronikly vy-

sokými okny,osvětlily Marii Terezii sedící u psacího stolu.Hlavu

sklonila nad akta.Obličej prodchnutý přísnou vážností nejeví žádné

stopy pohnutí.Plná,krásná a neobyčejně bílá ruka hbitě vede pero.

Ráznými taky škrtá,mění a doplňuje návrhy svých rádců a ministrů.

Za jejím křeslem stojí s akty v rukou osobní císařovnin sekretář

rytíř Pichler.Urostlý muž je oděn do temnězeleného kroje dvor-

ského úředníka.Když císařovna skončí s jedním aktem,vezme jej

od ní se skloněnou hlavou a položí před ní další.Opakuje se to de-

setkrát.

Panovnice skončila práci.Sekretář se loučí dvojí hlubokou úklo-

nou,jednou před psacím stolem,druhou u dveří.Dveře předpokoje

však nestačil zavřít.Jen vyšel,vklouzla hraběnka Fuchsová:

-Johann Christoph z Barteinsteinu-ohlásila.

Císařovnin důvěrník v tajných záležitostech,muž středních let,

s širokým obličejem a strnulýma šedýma očima,stanul klidně u dveří

a uklonil se:

-Honem,honem!-napomenula jej císařovna.-Času je málo,

a práce spousty!

Přistoupil blíž.Z tmavých,zlatě zdobených desek vytáhl svazek

spisů.Císařovna postupně přelétla očima obsah každého zvlášť.Na

chvíli se odmlčela.

-Milý Bartensteine,tento projekt odmítám!Jezuité plné své po-

vinnosti na univerzitě velmi dobře,korektně a chvályhodně.Nene-

chám je odtamtud vystrnadit.Už jsem to ministrům náležitě zdů-

raznila.Nebo snad trpí nedoslýchavostí?Na takové choroby mám

účinný lék!

Baron mlčel a jen skláněl hlavu níž.

-Projekt soudní reformy není špatný.To je samozřejmě proto,že

jej zpracoval kancléř Kaunitz.Ta věc s čarodějnicemi ještě nedo-

zrála.Zločince a čarodějnice je třeba dávat na mučení.

-Před rokem byli zastaveny procesy proti záhřebským čaroděj-

nicím.

-Rozhodně ne navždy.Víte,že chátra upálila hraběnku Terku Er-

dödyovou.Lidé jsou pobouřeni kvůli abolici těchto procesů.Po upá-

lení hraběnky se celá otázka jeví v poněkud jiném světle.O tom podá

zprávu otec Aloisius,byl v Charvátsku v době,kdy se to zběhlo.

A teď,milý Bartensteine,na shledanou na ministerské konferenci.

Tam uslyšíte zprávu otce Aloisia o zločinu,který lid v Charvátsku

spáchal.

Jen baron vyšel,znovu se ozval hlas hraběnky Fuchsové:

-Šéf dvorské kanceláře Koch.

-Tak co je s naším nočním útočníkem?-zajímala se hned císa-

řovna.

-S hlubokou úctou hlásím Vašemu Veličenstvu,že nás přepadl

sluha kapitána Siniši Vojkffyho.

-C'est un miracle.Měl to snad být atentát na mne kvůli mému

rozkazu?

-Sluha myslel,že v kočáře sedí mladá hraběnka.Siniša je pře-

svědčen,že hraběnku nepozvalo k sobě Vaše Veličenstvo,nýbrž,

že ji ukrývají nějací lidé ode dvora.

Pověděl císařovna,co slyšel od Siniši,a pak pokračoval:

-Kapitán usoudil,že by podveden,vždyť se to vše stalo krátce

po jejich svatbě.

-Basta,basta!-máchla císařovna netrpělivě rukou.-Vzhledem

k tomu,že mi ten novopečený manžel překáží v mých plánech,od-

volávám milost,kterou jsem mu dala.Zavřete ho do vězení.Tam se

docela jistě uklidní.

Šéf dvorské kanceláře se uklonil v očekávání dalších rozkazů.

-Vae mlčení naznačuje,že s mým rozhodnutím nesouhlasíte.

-Mou povinností je splnit příkaz Vašeho Veličenstva.

-Možná je mé rozhodnutí příliš příkré.Ale na tom nesejde,vy je-

diný víte,co od plánu očekáváme.Jestliže kapitán svými eska.

pádami odhalí mé přípravy,je se vším konec a já prohraju tak skvěle

zosnovanou hru.

Znovu se objevila hraběnka Fuchsová a ohlásila,že se dostavil

její synovec.

-Ať vstoupí,uvidíme,s čím přichází.

Synovec císařovniny důvěrnice,mladík nevalného zevnějšku,vy-

záblý,prkenná dvorská figura,přistoupil k císařovně a vysekl jí podle

předpisu trojí poklonu.

-Nuže,co jste v noci vypátral?

-Jeho Veličesntvo František Štěpán odjel včera večer na so-

aré ke své sestře,Její Výsosti princezně Charlottě.Kolem jedenácté

hodiny v noci jsem si všiml,že z paláce vycházejí dva kavalíři.Ihned

jsem poznal Jeho Veličenstvo převlečené za obyčejného šlechtice

a jeho hofmistra hraběte Juliena.Vydali se pěšky k hotelu U bílého

orla.Půl hodiny nato se dostavila nějaká dáma,zahalená od hlavy

k patě.Hrabě Julien odešel a dáma se odebrala do pokoje Jeho Ve-

ličenstva.Za další půlhodinu přibyla do hotelu ještě další dáma,vy-

soká a urostlá,v staromódním plášti.

-A ta ve vás vzbudila podezření?

-Vůbec ne.Bxlas to jistě nějaká měšťka nebo zemanka.

Koch nervózně mávl rukou,ale císačřovna vpadla:

-Bravo,mládenče!-a vrhla významný pohled na šéfa dvorské

kanceláře.Ten pohled dával najevo,jak se v skrytu duše posmívá

mladému dvořanovi,že ji nepoznal a ve svém ohodnocení tak pod-

cenil.Císařovna pokračovala:-Uhodl jste,mladý pane,vím,kdo

byla ta ,,venkovanka".Ale dál!

Fuchs,jemuž byla bystrost na hony vzdálená,pokračoval úřed-

ním tónem pomocníka šéfa císařovniny špionáže:

-Doprovázeli ji dva šlechtici.Dáma spolu s jedním z pánů záhy

zase hotel opustila a hned nato se objevilo Jeho Veličenstvo se svou

dámou.Zamířili pěšky k místu,kde na ně čekal kočár.Pak jsem ale

zaslechl výstřel a nějaký muž klesl k zemi.Jeho Veličenstvo i s dá-

mou jsem zastihl u raněného.Seběhli se lidé a najednou slyším Jeho

Veličenstvo-pochopitelně ho nikdo nepoznal-,jak nařizuje biřici,

který se na místě objevil,aby se pustil do pronásledování těch lotrů,

co stříleli.Jsou prý to určitě přestrojení lupiči a chtěli chudáka olou-

pit.

-Měli bychom císaře jmenovat ministrem policie-poznamenala

s vážnou tváří císařovna.-Povězte mi,co dělal císař dál a kam ode-

šla dáma,která byla s ním.

-Veličenstvo projevovalo péči o raněného a dáma stála u něj.Pak

přišel z hotelu nějaký vysoký urostlý důstojník a prohlásil,že raněný

je jeho sluha.Zatímco lidé přenášeli raněného do hotelu,přiskočil

ten důstojník k Jeho Veličenstvu císaři a hluboko se uklonil.Veli-

čenstvo ho vzalo za loket a odvedlo stranou.Následoval jsem je.Ve-

ličenstvo řeklo důstojníkovi:,,Vy jste mě poznal,žádám vás o dis-

krétnost.Prokažte mi službu.Lidé si vzali můj kočár,aby mohli

pronásledovat ty lotry,sežeňte mi jiným,budu vám povděčen."Na to

důstojník řekl:,,Dám třeba hlavu za Vaše Veličenstvo,jen bych pro-

sil o krátkou audienci."Veličenstvo jej pozvalo na pozítří.

-Famózní-otočila se císařovna ke Kochovi.Pak se netrpělivě

utrhla na Fuchse:-Co je?Proč nevyprávíte dál?Kam odjel císař

s dámou?

-Veličenstvo si všimlo,že mu stojím za zády,a vyjelo na mě:,,Co

se tady motáte?"Vylekal jsem se,aby mě nepředalo policii,a raději

jsem se vzdálil.

-A císař s dámou?

-Nevím,protože jsem se přidal k pronásledování lupičů.

-Vy?To je nádhera!A chytili jste je?

-Zranili jsme jejich kočího,ale vůdce bandy vyskočil sám na koz-

lík a všechny zachránil.

-Vy jste přímo předurčen být pomocníkem šéfa mé dvorské po-

licie-pronesla bez mrknutí císařovna.

Ostře řezaná tvář hraběte Kocha zůstala klidná,jeho široké chřípí

se však chvělo v předtuše nebezpečí,které může věštit císařovnin

sarkastický tón.

-Nevšiml jste si kočáru,v němž ta banda ujížděla?

-Ne.Baron Nemy mě postavil na roh hotelu a tam jsem stál,do-

ku nezazněl výstřel.

-Ta vaše banda měla jistě z pekla štěstí.A teď běžte,jsem s vámi

mimořádně spokojena.

-Ještě něco musím Vašemu Veličenstvu povědět.

-O lupičské bandě?

-O Jeho Veličenstvu císaři.Když jsme se vraceli z pronásledo-

vání,zajel jsem k paláci Její Výsosti princezny Charlotty Lotrinské.

Viděla jsem,jak sem přijelo Jeho Veličenstvo s dámou a jak společně

vstoupili do paláce.Půl hodiny nato odjelo Jeho Veličenstvo ve dvor-

ském kočáře do Schönbrunnu.

-Můžete odejít.Všechno je v pořádku.

Když mladý hrabě odešel,obrátila se Marie Terezie k šéfu dvor-

ské kanceláře:

-Za zprávu o tomto dobrodružství rakouské císařovny by císař

Fridrich Pruský dal půlku Slezska,které mi uloupil.

-Nedozví se o něm nikdo na světě,tudíž ani váš nepřítel Fridrich.

Dám na to svou hlavu.

-Nedávejte svou hlavu v sázku,ještě ji budu potřebovat.Ve Vídni

znají mlj zvyk jezdit v kočáře hraběte Batthyányho.A víte,jak mě

Víděňáci rádi pomlouvají.

-Veličenstvo,o téhle záležitosti se ve Vídni mluvit nebude.Ve Vídni

jsem se o to postaral,či přesněji řečeno:postaral se-kapitán Siniša.

Žádal jsem po něm,aby tu událost lidem vysvětlil jako omyl svého

sluhy,a na oplátku jsem mu dal slovo,že mu ještě dnes přivezu zprávu

o jeho ženě.Opovažuji se podotknout,že by to bylo rozumné ře-

šení.V opačném případě se místo něj zítra zeptá císař.Mladý Fuchs

dokázal,že kapitánova audience není jen pohrůžka.Siniša všechno

poví císaři.

Císařovna uhodila pěstí do stolu:

-Nechci už o tom kapitánovi slyšet ani slovo.Odkdy panovníci

kapitulují před kapitány?!Musíme zabránit jeho audienci u císaře!

To by byla po mém plánu veta.Dáte-li ho zavřít...Ne-slibte mu

,,v dohledné době"audienci u mne,jen nic přesného-dokud nevy-

buchne naše pekelná nálož.Řekněte mu,že svou ženu záhy uvidí

a že mu vzkazuji,aby nechodil k audienci k císaři.Až dostane po-

zvání,ať se vymluví na nemoc.

-Vaše Veličenstvo tedy odvolává rozkaz k jeho uvěznění?

-Prozatím.Bude to myslím rozumnější.Povězte mu,že spáchal

atentát na významnou osobnost,která seděla v kočáře,a ať dě-

kuje Bohu,může-li zůstat na svobodě.Císařovna mu vzkazuje:

ať sedí v hotelu a mlčí,dokud ho nepozvu k audienci.Neposlech-

ne-li,okamžitě ho dám zatknout a zavřít.A teď pokračujme

v práci.

Klidně,jako by se nic nepřihodilo,zahloubala se do hlášení šéfa

tajného kabinetu.

-Jak vidím,dnešní slavnostní zpovědi se nezůčastnil celý dvůr?

-Jeho Veličenstvo císař František Štěpán se opozdil o půl hodiny.

Bolely ho ledviny...

-Ovšem.S jeho ledvinami mělo včera večer co dělat půl Vídně.

-Také Jeho Veličenstvo císař Josef se vymluvilo na zdravotní ob-

tíže,stejně jako minule ministr Kaunitz.

-Ministru Kaunitzovi jsem dala dispens.Vzhledem ke své cho-

robě má povoleno zpovídat se doma.Ale císař se snaží být nemo-

cen vždy,kdykoli se konají slavnostní zpovědi.Udělím otci i synovi

důtku osobně.Hofmistrům,princeznám a princům pošlete vyrozu-

mění,že se mají přísně držet domácího řádu.

Císařovna propustila hraběte Kocha a pak se u ní po řadě vystří-

dali vychovatelé prince Karla,Leopolda i princezen s hlášením,jaké

pokroky činí jejich žáci.

Hraběnka Fuchsová znenadání ohlásila císařovně,že císař Fran-

tišek Štěpán prosí o krátké přijetí.Marie Terezie pohlédla na svou

důvěrnici:

-Odpovězte Jeho Veličenstvu,že právě čekám ministry na kon-

ferenci.

Hraběnka vyšla do předpokoje,ale hned se zase vrátila:

-Otec Grande čeká na rozkazy Vašeho Veličenstva k ranní mod-

litbě.

-Dej císařovno,Bohu,co je boží-odpověděla Marie Terezie

a vstala.

Hraběnka Fuchsová sklonila hlavu a vpustila do síně vysokého

muže,jemuž černá sutana halila tělo od krku až na zem.Nad tem-

nou černí čněl mladý bledý obličej,jakoby vytesaný z mramoru.Je-

zuita se strnule uklonil a znovu narovnal.Zpod vysokého bílého čela

se na panovnici s ledovým klidem upáraly černé oči.Orlí nos se stá-

čel ke rtům,jejichž živá červeň jakoby popírala,že se jejich majitel

míní zříci světských požitků.V naprostém kontrastu s těmito rty však

celek nápadně krásné mužské tváře obestíral podivný,zato přesvěd-

čivý výraz svatosti.Císařovna na jeho hlubokou úklonu odpověděla

pokynem hlavy a úsměvem.

Beze slova se v doprovodu dvorní dámy Fuchsové vydali do mod-

litebny.

Hladce bílé,zlatem střídmě zdobené zdi,několik křesel a oltář

s velkým krucifixem,před nímž planulo věčné světlo,tvořily rámec

pro klidnou pobožnost.

Před oltářem otec Grande poklekl a zvučným ušlechtilým hlasem

začal číst evangelium.Pak se jal předříkávat litanie.Císařovna s hra-

běnkou odpovídaly.

Jejich monotónní hlasy ševelivě zněly malou pustou místností.

--------------------------

V komnatách Marie Terezie panuje naprostý klid.Císař Franti-

šek Štěpán leží na pohovce potažené modrým brokátem.Lehká hed-

vábná kazajka s bílou vestou nešetrně prozrazuje zbytnělé proporce

jeho dlouhého a rozložitého těla.Mohutná hlava spočívá na polštáři.

Široký hranatý obličej je obtloustlý,červený,svěží,uvolněný bez-

starostným klidem.Ve velkých temných očích se skrývá lehkovážný

úsměv.Našpulená ústa poodhalují zdravé bílé zuby.Bohatá vílá vlá-

senka rámuje obličej a zdůrazňuje červeň pleti.

Vedle císaře sedí v křesle jeho důvěrník a hofmistr Josef Julien,

vysoký pohyblivý muž v šedém kroji.U něj svítivá běl vlásenky spíše

indiskrétně zdůrazňuje hojné stopy bouřlivého života v rysech jeho

tváře.Světlehnědé oči přesto čtverácky pozorují císaře,protahují-

cího se na pohovce.

-To byla noc,milý Juliene!Krásnější ženuneviděl ani Bůh v ráji.

Věřte mi.Tahle láska je jediný světlý paprsek v mém císařském za-

jetí.

-Co když se Její Veličenstvo jednou doví o vašem hnízdečku u Bí-

lého orla?

-Tak se přestěhuji k Černému.

-A přistřihne-li vám křídla,abyste nemohl vylétnout?

-O tom jsem už mockrát přemýšlel.Kdykoliv císařovna přišla na

stopu mým láskám,vždycky jsem zbaběle ustoupil a milenku na-

hradil jinou.To bych tentokrát nedokázal.Tahle žena mi pronikla

do kostí-jako dna,která se nedá vyléčit.

-Dokud se nevynoří nějaká krásná léčitelka,která si s vaší dnou

poradí za pomoci nových kouzel.

-Tentokrát by se musela objevit opravdu kouzelnice se všemi bož-

skými přednostmi.Ale včera jsme mohli špatně dopadnout.Ta ne-

šťastná příhoda vylákala na ulici celý dav lidí.Já jsem si ovšem oka-

mžitě věděl rady:vyptával jsem se,co se děje,vydával rozkazy biři-

cům a sám se chystal vyrazit za těmi lotry,a když jsem lidi zburcoval

k činu a všichni se horlivě motali sem a tam,a vystihl jsem vhodný oka-

mžik,přivinul si svou krasavici na hruď a elegantně se s ní vytratil.

-Dávat rozkazy biřicům bylo nebezpečné.Co kdyby vás poznali?

-Nebezpečnější by bylo,kdybych se byl pokusil zmizet hned.Za

takových situací pomáhá drzost,i když jsem za ni zaplatil.Jeden dů-

stojník mě poznal a požádal o audienci,ale na tom nesejde.Leká

mě něco jiného:už měsíc pozoruji u dvora podivnou změnu.Císa-

řovna,jako by se o mne vůbec nestarala,neptá se,proč se tak dlouho

zdržuji v paláci své sestry,nezlobí se,když jí vzkážu,že mě bolí led-

viny...Nepřijímá mě o samotě,ale při obědě mě zahrnuje něžnostmi,

a ty víš,jak je taková její laskavost nebezpečná.Nevím,co má za lu-

bem.Dřív jsem musel každý večer trávit u,,Dvorského nosorožce".

Teď už mě celý měsíc hraběnka Fuchsová k sobě nezve.Co to zna-

mená?

-Nevím.Třeba má Její Veličenstvo mnoho práce,a proto vás za-

nedbává.

-Hrůza hrůz.Ona v jednom kuse pracuje,a mě vyčítá,že jsem

líný.

-Je toho názoru,že panovník pracovat musí.

-Ano,to máte pravdu,panovník pracovat musí.Jenže u našeho

dvora se žádný panovník nevyskytuje.

-Nejste snad císař,Veličenstvo?

-Já?Ne,můj milý.Já nejsem císař,jen nosím císařský titul.

-Ale,Veličenstvo!

-Já jsem pouhý výrobce Habsburků.Mou povinností je dbát,aby

se habsburská rasa množila.Pamatujte si:kdyby vás někdo vyvolil,

abyste se stal mužem císařovny,která je držitelkou moci,řekněte:

Děkuji pěkně,radši budu sluhou.V obyčejném manželství je muž

polovina manželského páru a pán.Já jsem jen manželský posluha-

míň než sluha.Toho volají a potřebují celý den,kdežto mne přijí-

mají jen na čtvrthodinu po večeři a pak mě znovu posílají k,,Dvor-

skému nosorožci".

-Pardon,Veličenstvo,ale,,Nosorožec" už má novou přezdívku.

-Povídejte,ať mi smích trochu spraví náladu.

-Je to nejnovější dvorský šprým.Včera chtěl k císařovně mladý

Liechtenstein,ale byl odmítnut.Na shcodech potkal barona Ro-

senberga.Když si mu Liechtenstein postěžoval,odpověděl mu Ro-

senberg:,,Nemůžete k císařovně,protože před jejími dveřmi hlídá

Fuchska-liška,které Pánbůh usadil ohon mezi oči."

Císař se rozesmál.Oči se mu zaleskly a mezi rudými rty zablýskly

bílé zuby.

-Takže teď,,Dvorskému nosorožci" říkají,,Dvorská liška".

-Tišeji,tišeji.Kdo ví,jestli andělé na mém stropě nejsou převle-

čení slídilové a nešpehují císaře,který není císař?

-Proč se sám sobě pořád posmíváte?

-Škodí mi to míň,než kdyby se mi posmívali druzí.

-Jenže císař by měl svou důstojnost nést hrdě.

-Pamatujte si:nejsem císař.Nosím císařská titul jako svůj císař-

ský plášř pro-zvláštní slavnostní okamžiky...

František Štěpán se zasmál a zvedl hlavu:

-Teď bych se měl usebrat a dát na pokání.Po takové sladké pro-

bdělé noci je to dost obtížná věc.

Vtom se prudce otevřely dveře.Kvapně vešel suchý mužík se

svrasklým obličejem a drobnýma usměvavýma očima.Císař i hrabě

Julien sebou trhli:

-Kde se touláš,Lory?-zahučel císař.-Celý týden jsem tě nevi-

děl.

-Ve-li-čen-stvo.Ve-li...

-Co koktáš?

-Kdyby Veličenstvo vidělo,co já-ztratilo by řeč docela.Osm dní

jsem v trautmansdorfském vězení koukal na potkany.Vážně,na mou

duši,ve službě vaší špionáže není tak příjemně jako v službě císa-

řovnině.Ale-naklonil se k císaři a přešel do šepotu-císařovna jezdí

den co den potají do zámku hraběte Batthyányho a venku hlídají

dvorští gardisté.Nicméně vlezl jsem přes zeď do zámku a slyšel jsem

jak ženský hlas křičí:,,Krásná zmije,chtělas mi odmámit císaře?!"

Na to se ozval pláč a pak další ženský hlas,který prosil:,,Císařovno,

vždyť ona je jen červ pod tvýma nohama."Nevím,jestli císařovna

toho pěkného červíka rozšlápla.Sluhové mě chytli a zavřeli.Ne-

prozradil jsem se,ani mě nikdo nepoznal,ale strážní v trautmans-

dorfském vězení mi vykládali,že na zámku hraběte Batthyányho

slyší už měsíc pořád stejná slova:,,Kásná zmije."Prý na zámku mučí

nějakou ženu.

-Vidíte Juliene-povzdechl si císař -laskavost Jejího Veličenstva

nevěstí nic dobrého.Třeba to,co lidé vykládají,je jen bohapustá

fáma,ale co Lory slyšel na vlastní uši-v tom je určitě nebezpečí.

K čertu,co císařovna přede mnou tají?

františek štěpán

Po nočním nebi se plazí černé mraky.Po mohutných zdech císař-

ského paláce v Schönbrunnu tu a tam střelhbitě sjede blesk.V dol-

ních patrech je tma.Široká galerie i chodby zejí prázdnotou.V cí-

sařovniných komnatách je však ještě živo.Svíce v stříbrných svícnech

osvětlují budoár.Císařovna má na sobě staromódní zelený plášť,jaké

nosívají chudé šlechtičny.Čepec uvázaný pod bradou jí svou širo-

kou zprohýbanou krempou zakrývá půlku obličeje.

-Veličenstvo-hraběnka Fuchsová upírá vyděšený pohled na svou

velitelku.-Nedělejte to!Nejezděte tam!Mohl by z toho vznik-

nout obrovský skandál.

-Neodmlouvejte!Jedeme!

Hraběnka pokorně sklonila hlavu,uchopila svícen a tiše otevřela

dveře.Obě ženy prošly předsíní,proplížily se chobou a sestoupily

po úzkém točitém schodišti do přízemí.

V malém koridoru z nádvorní strany stojí muž zahalený do pláš-

těnky.V ruce drží klobouk.

-Nasaďte si klobouk,hrabě-nařizuje šeptem císařovna.-Ani

kočí vás nemusí poznat.

Poslechl beze slova.Hraběnka zůstala stát v koridoru,císařovna

s hrabětem vyšli do parku.

Zpod korun hustého stromořadí jim vyšel vstříc malý muž v plášti

dvořana.Císařovna se zastavila.Její průvodce zamířil k dvořanovi.

-Kdo je to?

-Já,Taroucca.

Císařovna pokročila blíž.

-Na koho tu čekáte,Taroucco?

-Na vás,Vaše Veličenstvo.

-Někdo vám řekl,že...

-Vytušil jsem to podle dnešních slov Vašeho Veličenstva a pro-

sím vás-nikam nejezděte!

-Okamžitě se vraťte do paláce!-uťala panovnice,rázně se oto-

čila a zamířila stromořadím k místu,kde čekal obyčejný šlechtický

kočár se čtyřspřežím.Nastoupila,její průvodce usedl naproti.Vy-

jeli.

-Co to má znamenat,Kochu?Jak se Taroucca mohl dovědět

o mém záměru?To už ani šéf mého tajného kabinetu nedokáže za-

chovat tajemství své panovnice?

-Vaše Veličenstvo ví nejlépe,že mi může svěřit i svůj život,nejen

svá tajemství.Taroucca vyrozuměl,oč jde,ze slov Vašeho Veličen-

stva,vykombinoval si důsledek-a uhodl.

-Tak se mi zdá,že jste se s ním domluvil,abyste zabránil

mému kroku.

-Vaše Veličenstvo mi křivdí.

-Budu ráda,jestli jsem se zmýlila.Ale kočár jede příliš pomalu.

Šéf císařovnina kabinetu přikázal kočímu,aby popohnal

koně.

-Koně dělají,co mohou-ozval se kočí.Ale vzal jsem jen čtyři.

Lidé vědí,že s šestispřežím jezdívají dvorní dámy,a chtěl jsem od-

vrátit veškeré podezření,že v kočáře sedí někdo ode dvora.

Císařovna se schoulila do kouta a souhlasně přikývla.Po celou

cestu už nepromluvili ani slovo.

Do Vídně dorazili zároveň s bouřkou.Kočár ujížděl pustým spí-

cím městem,proplétal se ulicemi a nakonec zastavil před jednopo-

schoďovým domem,hustě obrostlým stromy a keři.Na průčelí vi-

sela malá lucerna.Pod ní se skvěl nápis Hotel U bílého orla.

Koch vystoupil.Ze tmy se zpoza stromu vynořil muž ve stejno-

kroji biřice.

-Jsou tu oba?-naklonil se k němu hrabě.

-Ano,Vaše Milosti.

-Dejte pozor,barone,aby nás ze silnice někdo nepřekvapil.Ko-

čár ať čeká na rohu zahrady-tamhle,trochu dál od hotelu.

-Rozumím,Vaše Milosti.

Zmizel ve tmě.

Hrabě zazvonil u průjezdu.Vyšel vrátný.

-Je připraven pokoj pro madame Kellerovou?

-Ano,prosím.

Hrabě se vrátil ke kočáru a pomohl císařovně vystoupit.

-Madame Kellerová,váš pokoj je připraven,račte!-ohlásil tak

hlasitě,aby jej vrátný mohl slyšet.

Císařovna beze slova vešla do hotelu a následovala vrátného se

svíčkou do prvního poschodí.Uvítal ji malý,dobře zařízený hote-

lový pokoj.Šlechtici by připadal pohodlný,pro císařovnu to byla-

ubohost.Ani se nerozhlédla.Vrátný se vzdálil a Koch zavřel dveře.

Panovnice se sebe shodila plášť i čepec a zůstala v šatech obyčejné

šlechtičny.Na stole hořely dvě svíce.Císařovna se posadila do ko-

ženého křesla.Koch ustoupil diskrétně za stůl a zůstal stát.

-Takže jsou tady?-hlesla Marie Terezie.

-Ano,Veličenstvo,v pokojích přes chodbu.Vrátný mi řekl,že si

objednali večeři a pak už nikoho nevolali.

Hleděla mlčky na dveře a pak vstala.Obličej jí zbrunátněl.

-Prosím Vaše Veličenstvo,aby ještě jednou zvážilo,do jaké situ-

ace uvrhne sebe i Jeho Veličenstvo císaře,přistihne-li ho s tou...

-Situaci uvidím.Nač si jí mám představovat.

-Vaše fatální střetnutí by mohl slyšet personál.

-Ten si bude myslet,že madame Kellerová přistihla svého man-

žela s milenkou,což dobrému jménu madame Kellerové ani v nej-

menším neuškodí.Vy otevřete,já budu stát na chodbě ve tmě.Ne-

řeknu ani slovo.

-Tak nač to všechno?

-Abych měla svědka.

-To vám nestačí,Veličenstvo,když říkám,že Jeho Veličenstvo tu

doopravdy je?

-Ne.Bude přísahat,že to není pravda.Chci se přesvědčit sama.

Hrabě Koch otevřel dveře.Císařovna překročila práh.Před ní sta-

nul muž zahalený do pláště.Ustoupila do pokoje,muž vklouzl za ní

a bleskurychle zavřel dveře.

-Taroucco!-vyhrkla zuřivě císařovna.-Jak se opovažujete ne-

dbat mých příkazů?Jel jste za mnou...

-Kladu před nohy Vašeho Veličenstva své tělo,aby z něj třeba

udělalo mrtvolu,ale dokud jsem živ,nedovolím,aby Vaše Veličen-

stvo spáchalo čin,jehož závistivci využijí k tomu,aby zkalili lesk váž-

nosti největší ženy a nejmoudřejší císařovny.Už osmadvacet let bdím

nad Vaším Veličenstvem,ale nikdy jsem mu nebyl potřebnější než

v této chvíli.

Obličej malého muže,zbrázděný vráskami,bledl a jeho drobné

oči čekaly na ortel.

Císařovna vyhlédla mlčky z okna.Blesky šlehaly,lilo jako z konve.

-Co ode mne chcete,Taroucco?

-Abyste se ovládla a vrátila se do paláce.

Záblesk ozářil pokoj.Pak uhodil hrom a otřásl celým domem.

-I já mám svoje bouřky-vzdychla si panovnice-jako příroda.Ta

se rozběsní a neovládá se.

-Příroda si může dělat,co chce,ale nadpřirozená bytost-pa-

novník-se musí ovládat.Vy jste nesla korunu s mužnou králov-

skou silou jako hrdinka bouřemi a vichry své říše.Prosím Vaše Ve-

ličenstvo císaře,aby přikázal ženě ve vás,ať se uklidní a vrátí do pa-

láce.

Z obličeje Marie Terezie se vytratila brunátnost.Její pohled se

upokojil,pod vysokým čelem vystoupila vráska vyjadřující energii.

-Jste blázen,Taroucco!Snad si nemyslíte,že vyvolám skandál?

Chci jen slyšet jeho hlas.To jsem řekla i hraběti Kochovi.

-Vím,Vaše Veličenstvo,ale člověk obvykle sám zvrtne své před-

sevzetí.Až zaslechnete jeho hlas,může vás opanovat rozrušení,

a tomu jsem přišel zabránit.

-Třeba máte pravdu.Dala jsem vám volnou ruku,abyste napra-

voval mé chyby.Jděte Kochu,a udělejte,co jsem vám řekla.Já zů-

stanu tady v pokoji.Zhasněte svíčku.Vy,Taroucco,počkáte se mnou,

abyste viděl,že vaše panovnice dovede vládnout i-sobě.

Šéf dvorské kanceláře se odebral k protějším dveřím a zaklepal.

-Kdo je to?-ozvalo se zevnitř.

-Vrátný-odpověděl změněným hlasem Koch.-Nepotřebuji pán

a paní ještě něco,čím bych mohl posloužit?

-Nic nepotřebujeme.Jděte k čertu!

Dlouhé mlčení.

-Ano,byl to jeho hlas-špitla císařovna Tarouccovi.-Tak přece.

Taková ubohost!Muž Marie Terezie se schází s tou courou potajmu

jako kočí.Fuj!Jdeme!Účelu bylo dosaženo.

Císařovnin obličej hořel rozčilením.Chvatně sestoupila po scho-

dech a vyšla z domu.

Před hotelem bylo pusto.Po jedné i druhé straně stavení rostly

stromy a keře.Na protější straně se táhla řada domů.Před nimi na

někoho čekla kočár.

Hrabě Taroucca a šéf dvorské kanceláře doprovodili císařovnu

pěšinou mezi keři k jejímu kočáru kousek od hotelu.Nastoupila

a usadila se ve voze.Za ní nastoupil Taroucca.

Zatímco Koch čekal před kočárem,vyběhl z křoví muž a namířil

na kočár pistoli:

-Stát!Ani o krok dál!

Kočí se zachvěl.Koch se ohlédl a ve vzdálenosti několika kroků

spatřil muže,jehož obličej ve tmě nemohl rozeznat.Přepad jej pře-

kvapil,ale okamžitě pochopil vážnost situace.Kdyby vytáhl pistoli,

útočník by vystřelil a kulka by mohla vletět do kočáru s císařovnou.

Rozhodl se zapříst s neznámým hovor a umožnit tak Tarouccovi v ko-

čáře,aby podnikl něco na ochranu císařovny.

-Kolik dukátů chceš?

-Nejsem lupič.

-Tak oč ti jde?

-Chci vidět ženu v kočáře.

-To je madame Kellerová.

-Lžete,znám erb na kočáře.Je to Bátthyányho kočár.Dobře jsem

si jej prohlédl,když jste byli v hotelu.

-Proč by madame Kellerová nemohla jet v jeho kočáře?

-Lžete! Je to někdo jiný,jiná žena.Uhněte z cesty,ať se na ni po-

dívám!

Hrabě Koch vrhl pohled k hotelu,odkud přicházel muž a pod paží

vedl ženu.Podle chůze poznal císaře Františka Štěpána.

Vše se zběhlo v několika okamžicích.Z jedné strany císař,z druhé

útočník se zbraní,a za jeho zády císařovna,kterou musí chránit ať

už před smrtí,nebo před skandálem a setkáním s císařem.V té chvíli

zazněl výstřel z kočáru.Vypálil hrabě Taroucca.Útočník se skácel,

císař a dáma strnuli.Koch skočil do kočáru.

-Jeď!-křikl na kočího.

Vyrazili.Výstřel probudil obyvatele Bílého orla a kolemjdoucí se

seběhli kolem muže ležícího na ulici.Z hostince vyběhlo několik

mužů.

-Proboha,to je můj sluha Filip!-vykřikl mužský hlas.

-Sinišo-hlesl raněný.-Ona byla v...

-Kde?Kde?Mluv Filipe!-Siniša se marně snažil zjistit,co se při-

hodilo.Filip upadl do mdlob.

-Lupiči!Vrahové!-rozkřičeli se lidé kolem.

Několik jich spolu s jedním biřicem skočilo do vozu,který na ně-

koho čekal u hotelu.Pobídli koně a tryskem vyjeli.

-Chyťte vrahy!Zastavte lupiče!-volali na každého,koho potkali.

V dešti začalo pronásledování kočáru,v němž seděla Marie Te-

rezie se šéfem dvorské kanceláře,který ji chránil vlastním tělem.

Zaznělo několik výstřelů.Kočí vykřikl a povolil opratě.Vtom už

stál Koch na stupátku a mlaskl na koně.Opřeli se do postrojů s ta-

kovou silou,že ti v kočáře sebou trhli.

-Veličenstvo-ozval se Taroucca,který zaujal Kochovo místo-

zachráníme se!V paláci se říká,že když Koch vezme opratě do ru-

kou,koně se promění v oře pekelné.

Za zády slyšeli křik:

-Chyťte zloděje,chyťte vrahy!

Tarouccova hlava,velká vůči jeho malému tělu,se co chvíli otá-

čela,ale pronásledovatele neviděl,protože kočár byl zcela uzavřený.

-Sebranka,jak sprostě nadávají!-zlobil se.

-Vykašlete se na nadávky,kulky jsou nebezpečnější!-pozname-

nala císařovna.

Pronásledovatelé zaostávali,řídli,a nakonec se vzdali dalšího

úsilí.

Kočár přijel do Schönbrunnu nepozorován.

V malém budoáru uvítala Marii Terezii hraběnka Fuchsová.Hned

za panovnicí vstoupil Koch.

-Hrabě,chci vědět,kdo nás to přepadl a proč chtěl mermomocí

vidět ženu v kočáře.

-Vrátím se na místo činu a podám Vašemu Veličenstvu zprávu.

-Učiňte tak okamžitě!

----------------------------

Koch zajel zpátky do Vídně a zamířil k hotelu U bílého orla.Byl

přesvědčen,že tam se nejspíš dozví něco o muži,který přepadl ko-

čár a před nímž musel on,šéf dvorské kanceláře,prchat i se svou pa-

novnicí.

Déšť ustával,nebe se jasnilo.Vyburcovaní a zvědaví měšťané se

houfovali kolem hotelu.Koch sed s nimi dal do řeči a zjistil,že zra-

něného muže odnesli nahoru do pokoje.

Na schodech se znovu srazil s mužem v biřickém stejnokroj.Za-

díval se mu do tváře a popadl ho za límec:

-Barone,vy jste ještě tady?

-Vaše Blahorodí,musel jsem zůstat,abych zjistil,co se bude dít.

-A kde je Fuchs?I toho jsem tu nechal na stráži.

-Nevím,kam zmizel.

-Víte,že jsme v noci někoho zastřelili?

-Jen napůl,leží v tamhletom pokoji.

-Dělejte mi doprovod,jako byste byl od policie.

Koch si otevřel bez zaklepání.Na posteli ležel starší muž,u něj se-

děl ramenatý mladý důstojník.

-Jsem zplnomocněnec vrchního ředitele četnictva-představil se

hrabě.

Důstojník vstal:

-Hrabě Siniša Vojkffy.

Jméno Kocha překvapilo,ale klidně pokračoval:

-Kdo je tohle?-ukázal na postel.

-Můj sluha Filip.

-Počkejte na mne venku-otočil se Koch na zámeckého úředníka

v biřické uniformě.

-Váš sluha dnes v noci přepadl pokojné měšťany,když nasedali

do kočáru-obořil se Koch ostře na Sinišu,když zůstali sami.

-Vím...

-Nehájíte se?

-Za jeho čin se každému zodpovím.

-Vyvětlete mi,proč kočár přepadl!

-Jsem vázán diskrétností,jíž mě může zbavit jen jeden člověk

v říši...

-Hrabě Koch,a to jsem já!

Siniša zbrunátněl.Před ním stojí muž,z jehož rukou přijal ten zlo-

věstný dopis!

-Vy jste tedy ten,kdo mě zaživa pohřbil?Těší mě,že vás náhoda

ke mně přivedla.Dlužíte mi vysvětlení.

-Naopak,vy mi máte co vysvětlit,proč váš sluha přepadl šlechtický

kočár!

-Protože jsem si den poté,co jsem dostal váš dopis,vzpomněl na

jeden noční výjev před tímto hotelem-z doby,kdy byla moje ny-

nější žena předvolána ke dvoru kvůli vyšetřování.Bydlela tehdy zde.

Můj sluha Filip seděl pod stromem a odpočíval,když se k hotelu při-

kradli dva muži ode dvora.Starší se chtěl seznámit s komtesou,

mladší mu to stěží rozmluvil.Mám důvod k podezřívání,že to nebyla

císařovna,kdo si vyžádal mou ženu!Oba jsme dávali bedlivý pozor.

-Promiňte,že vás přerušuji.Počínání oněch pánu ode dvora

mi nezůstalo utajeno...Avšak dávám vám své čestné slovo ,že můj

dopis odpovídá pravdě.Komtesu k sobě povolala sama císařovna,

aniž věděla,že se mezitím provdala.Ještě jsem však nedostal odpo-

veď na otázku,proč váš sluha přepadl kočár...

-Probudili ho nějací noví hosté,kteří přišli do hotelu.Dole spat-

řil podezřelý kočár,vyšel ven a poznal Batthyányho erb.Schoval se

a čekal,co se bude dít.Když viděl nastupovat ženu s dvěma muži,

chtěl zjistit,kdo je ta žena a je-li někdo z těch dvou Batthyány.Kdyby

mě byl včas upozornil,buďte ujišťen,že by mi ani kočár,ani lidé

v něm neunikli.

-Nepřikázala vám cíařovna,abyste mlčel a čekal?

-Nemohu věřit,že je to císařovnin rozkaz.Potřebuje-li mou ženu,

proč by ji unesla takovýmto způsobem?

-Na to vám dnes ještě nemohu odpovědět.

-Odpoví mi na to Jeho Veličenstvo císař František Štěpán,k němuž jdu

za dva dny k audienci.

To Kocha zarazilo.

-Kdo vám tu audienci zařídil?

-Já sám.Potkal jsem císaře v shluku lidí,poznal ho a prokázal mu

službu.

-Dnes v noci?

-Na tom nesejde.

-Poslyšte,zpravím císařovnu o vaší těžké situaci,ale zatím buďte

klidný a vyčkejte.Vaší ženě se nestane nic zlého.Je pod ochranou

císařovny.Zítra vám přinesu zprávu.A teď jděte dolů a povězte li-

dem venku,že se panstvo v kočáře bránilo útoku vašeho sluhy,který

je zastavil omylem,v domnění,že s nimi utekla jeho žena.Splníte-li

mou žádost,anu netušíte,komu prokážete službu.

-Souhlasím.Na shledanou zítra.

Hrabě Koch vyšel z hotelu,před nímž ještě pořád postávali lidé.

Siniša je uklidnil tak,jak mu doporučil šéf dvorské kanceláře.Ujiš-

těni,že nešlo o loupež,všichni se klidně rozešli.

Tajemník chvátal za císařem.
-Kdo je nyní na řadě?
-Starý kníže Khevenhüller.
-Ať vejde a vy zajděte pro slečnu Maricu a odevzdejte jí můj příkaz,
aby se okamžitě dostavila s baronkou ke dvoru.V sekretariátě řekněte,
ať po knížeti ke mně pustí naši bláznivou,abych slyšel její velké tajem-
ství.Doktor Kálmán ať se postará o toho zbitého starce.
Davila rychle zmizel a za chvíli vstoupil starý Khevenhüller.
-Odpusťte,kníže,povinnosti mého povolání mě připravují o příjem-
nou možnost zabývat se starými přáteli.Ne,nepovoluji vám žádné po-
klony.Přišel jste k příteli.Račte se posadit.Tak.A nyná si popovídáme.
Mohu vám něčím prospět?
-Vaše Veličenstvo,pětatřicet let mě Bůh obšťastňoval tím,že jsem po-
žíval důvěry Jejího posvěceného Veličenstva vznešené císařovny,jíž si i
Vaše Veličenstvo velmi vážilo,a vím,že kdyby Její Veličenstvo bylo na-
živu,hovořilo by velkodušně místo mne.
-Věřím.Posaďte se,kníže.Nemohu se dívat,jak stojíte.Povězte mi
jako příteli prostě a jasně,co byste si přál.
-Vaše Veličenstvo,budiž mi dovoleno vám vše vysvětlit.Můj nej-
mladší syn byl za života Jejího Veličenstva vznešené panovnice dvor-
ským pážetem.Mladík je to hezký,řádný,kavalír každým coulem;můj
rod je vynikající,nepochybně šlechtického původu.Naši pradědové
jsou staří sto let.
-A nyní po vás něco chtějí?
Stařec vypadl poněkud z konceptu,protože nevěděl,co císař řekl,ale
znovu vyzván pokračoval:
-Vaše Veličenstvo,můj syn má podle svého stavu právo být císař-
ským dvořanem,a tak vás pokorně a s hlubokou poklonou prosím,aby
mu Veličenstvo milostivě udělilo dvorský titul.
-Milý příteli,toto oslovení vyžaduje upřímnost,a já tuto povinnost
odjakživa ctím.Minuly časy,kdy šlechta sloužila k tapetování císař-
ských sálů špalýry paruk.Potřeboval bych však schopné koncipisty a písa-
ře,a tak dovede-li váš syn dobře nebo aspoň čitelně psát,mohl by dostat
místo písaře.Ale jak vidíte,je mnoho těch,kteří to potřebují víc než on.
-Vaše Veličenstvo mi ráčilo špatně rozumět.My potřebujeme titul,
protože můj syn se ožení s vévodkyní, sestrou vašeho vznešeného příte-
le prince Ligneho,která vlastní obrovské bohatství.
-Můj velmi duchaplný a bystrý přítel Ligne zvolil vašeho syna za
toho,kdo učiní šťastnou jeho sestru?
-Vaše Veličenstvo,dívka mu dala jasně na srozuměnou,že by se cítila
poctěna,kdyby mohla nosit naše slavné jméno,žádá jen dvorský titul.
Vaše Veličenstvo,v hloubi srdce jsem doufal,že nám to nebude odepře-
no,už pro památku Jejího zvěčnělého Veličenstva,vaší vznešené matky.
Starcovy oči se zalily slzami.
-Kníže,nechci vám působit bolest,uklidněte se!Vévodkyně žádá ti-
tul?Její jméno,prosím!
-Vaše Veličenstvo,Její Výsost je vévodkyně z Brabantu.
-Zářídíme to.Zvu vašeho syna a vévodkyni ve středu na svůj domácí
koncert a do té doby se budu o všem informovat a vše si promyslím.
Upokojte se,nějaký titul najdeme.
Stařec se rozloučil a neuspokojen vyšel do předpokoje.Pověděl syno-
vi výsledek své audience:
-Teprve musí nějaký titul najít-špitl.-Pro mého syna nemá připra-
vený titul!Ó,kdyby to vědělo Její Veličenstvo,v kryptě by se obrátilo.
Je to blázen!Učiněný blázen!
-Vznešený otče,vévodkyně si to s ním vyřídí.Ta dovede mluvit.
Och,jak dovede mluvit.Požádám ji,aby přišla na koncert.Ať se ji poku-
sí odmítnout!
Ze sekretariátu přišustila do císařova kabinetu černě oděná krásná
dáma s blýskajícíma očima.
-Nuže,madame,jaké tajemství mi hodláte odhalit?
Upřela na císaře pohled blouznivé lásky a sepjela ruce:
-Veličenstvo,ukryjte se,nechoďte mezi lidi,nejezděte k požárům,
vyhýbejte se lidem,čeká na vás léčka.Padnete jako oběť nehody,a ve
skutečnosti se stanete obětí nenávisti těch,jimž vaše spravedlivá vláda
brání užívat bezstarostného a příjemného života.
-Víte o jejich záměrech?
-Veličenstvo,povím-li ještě slovo,prohřeším se proti těm,kdo jsou
mi velice blízcí.
-Pak jste měla zůstat s nimi a mlčet.
-Nemohla jsem,protože...protože vy jste mi nejbližší.
-Já?Hm.Prosím vás,madame,smím se vás zeptat na vaše jméno?
-Kdybych odpověděla,řekla bych falešné.Vám lhát nedokážu,proto
mlčím.Kdybych prozradila své jméno,prozradila bych ty,kdo jsou
moje krev.
-Pardon,madame,už se neptám.
-Veličesntvo,zapřísahám vás,nechoďte mezi lidi!Obklopte se strá-
žemi,neukazujte se ani v přestrojení,všude na vás číhají ti,co vás nená-
vidí.
-Zrazujete někoho,kdo je z vaší krve.
-Vím,ale nemohu jinak.
-Cítíte s novými myšlenkami?
-Cítím jen s císařem,jenom jeho miluji!
-Máte nezdravý vkus.Rytíř na koni ženoucí se po srázu,rozněcující
dav,zachraňující krásné ženy z planoucí hranice,rozhánějící oblaka,to
je ideál pro ženu!Já jsem dočista obyčejný člověk,filozof,dělník.Podí-
vejte se na mě pořádně a uzdravíte se.
-Dívám se na vás a cítím,že největším štěstím by bylo pro vás trpět a
zemřít.
-Madame,pro mě se ženě nevyplatí ani žít,natož umírat.O můj život
neračte mít péči.Nebojím se nikoho.
-Pokud mi Vaše Veličenstvo neslíbí,že nebude chodit ven,nevyjdu
z tohoto kabinetu živá.
-Co je s vámi?Vy jste jistě zase nemocná!
-Volte:vaše slovo,nebo můj život!
Postavila se k oknu,vzpřímená,prozářená opojivou krásou,silou a
odhodláním.V ruce svírala dýku a obrátila ji proti sobě.
Císař ji klidně pozoroval,opřen o psací stůl.
-Škoda,že nejste herečka,zastínila byste hereckou slávu paní Colte-
lliniové.
-Znovu vám říkám:volte!
-Dovolte,abych volil,ale poněkud víc zblízka.
Josef se k ženě zvolna přiblížil a znenadání ji obemkl pažemi;ruku
s dýkou pevně sevřel.Povolila.
-Madame,síla se potlačuje silou.Odpusťte,že jsem se vás dotkl,ale
musel jsem vás odzbrojit.
Žena v černém sklesla a celým tělem se opřela o císaře.Její hlava mu
padla na prsa,černé oči hovoří pohledem a vyzývají.
Klidně ji od sebe odtrhl a posunul ke křeslu.
Vzadu se otevřely dveře.Zašustily Maričiny růžové šaty.Dívka strnu-
la.Kráska v černém spatřila Maricu a zadívala se na ni.Císař se na to
neohlížel,otevřel dveře sekretariátu a kývl na Davilu:
-Prosím,odveďte dámu k doktrou Kálmáovi.Udělalo se jí nevolno.
Madame,prosím vás,buďte tak laskava,hned vám bude lépe.A díky za
sdělení.
Dáma se ohlédla na zamračenou Maricu a pak následovala tajemníka.
-A nyní,slečno-obrátil se Josef ke své schovance-si promluvíme
spolu.Celé dopoledne čekám na Vaši Milost.
-No vida,a přišla jsem v tak nevhodnou chvíli.
-Co má znamenat tvoje poznámka?
-Že říkám vždy,co si myslím,jak jste mě učil.
-Bravo.Tak bychom měli pokračovat i dál.Proč se mi celý týden tak
okázale vyhýbáš?
-Abych nerušila jako před chvílí.
Krátká odmlka.Josef se zahleděl do dívčiných temněmodrých očí v lí-
bezném půvabném obličeji.
-Mluvíš někdy záhadně.Ostatně volám k zodpovědnosti já tebe,a ne
ty mě.Co pohledáváš v přestrojení v kavárně?Všechno jsem viděl.Dě-
lám-li to já,nemusíš mě napodobovat.Ty jsi děvče,na tebe se to nesluší.
-I já se musím někde rozptýlit.
-Pěkně jsem tě vychoval!A kdo je ten klacek,co tě tak dobře bavil?
-Můj nastávající manžel.
-Lituji,že jsem neviděl do tváře tomu šťastlivci,kterého sis vyvolila,
aby se stal tvým mučedníkem.
-Rozhodně jsem se mu nevnutila,jako se vnucuje ta černá kráska
vám.
-Zase uhýbáš od tématu.Se mnou se nedá takhle mluvit.Zůstaňme
u věci.Vybrala sis tedy manžela?
-Také si musím něčím krátit dlouhou chvíli.
-Dobrá odpověď.Miluješ ho?
-Na tom nesejde.Proč bych ho milovala?Mne také nikdo nemiluje.
Upřel na ni pronikavý pohled:
-Proč máš slzy v očích?
-To je mé tajemství.
-Promiň.Neptám se dál.Ale zvu tě,slečno,ve středu na domácí kon-
cert.Třeba se tam budeš bavit jako v kavárně.Proč se kaboníš?
-Kdo se tam bude o mě starat?V kavárně jsem měla kavalíra.
-Ještě se tím chlubíš,a svému pěstounovi do očí.Ale ve středu tě
představím společnosti.Třeba najdeš lepší náhradu.
-A budou tam vaše kněžny?
-Kněžny nebudou mít příležitost tě otravovat,znemožní jim to kava-
líři,víš,ty malá zlobivko!
Pohladil ji po tváři.
Ve dveřích stál Davila,bledý,jako zkamenělý.
-Co je tajemníku?
-Ve-li-čen-stvo,vy jste zvonil?
-Ach ne,to se vám zdálo.Kolik je hodin?Och,už je pozdě.Běžte na
oběd,Davilo!Za hodinu se vraťte.A ty,slečno,teď pojedeš s baronkou
domů.A ve středu se koukej obléci podle mého gusta.
-Učiním podle vaší vůle-uklonila se Marica.Císař ji odvedl do se-
kretariátu,odevzdal baronce Rosenbergové a vrátil se do kabinetu,kde
s údivem objevil šedivou starou dámu.
-Madame,jak jste se sem dostala?
-Odpusťte,Veličenstvo,užila jsem lsti:namluvila jsem sekretářům,že
jste mě poslal z ,,kontroloru".Bála jsem se,že byste mě nepřijal.
-Zbytečné obavy.Kdo jste a co si přejete?
-Veličenstvo,jsem hraběnka Halmová.Jediný potomek hraběcího
rodu byl dosouzen k strašnému trestu.Slitujte se!
-Kdo je to?
-Hrabě Székelyi.Jsem jeho kmotra.
-Lituji,nemohu vám pomoci.Zpronevěřil státu sto tisíc zlatých.Soud
ho odsoudil k osmi letům vězení a já jsem mu trest snížil na polovinu.
-Ale nařídil jste,aby v okovech zametal ulice jako obyčejný zloděj.
-Zloděj je zloděj,ať pochází z nevímjakého rodu.
-On však ty peníze nepoužil pro sebe:dal je svobodným zednářům.
-Na tom nesejde,ukradl peníze státu.Svobodný zednář neměl zha-
nobit své zásady krádeží.
-Veličenstvo,zapomněl jste,že můj kmotřenec byl váš stoupenec,váš
důvěrník.
-Proto je jeho zločin dvojnásob hanebný.Na vrub mé důvěry okradl
stát.V mé přítomnosti spáchal korupční zločin nejsprostšího druhu.
Tady není žádná pomoc.
-Veličenstvo,jste krutý!
-Ve spravedlnosti jsem krutý k sobě a ke všem.Základem lidské mo-
rálky je poctivost.Je mi vás líto,madame,je mi líto,že váš chráněnec
klesl tak hluboko,a lituji i sebe,že jsem nepoctivci svěřil státní majetek.
Nahradil jsem škodu z vlastní kapsy,a kolik chudáků jsem mohl těmi
penězi zaopatřit,kolik hladových dětí nakrmit,kolik slz setřít!Na to ne-
myslíte!
Ze stařeckého obličeje švihl císaře temný pohled černých očí.
Vstoupil doktor Kálmán.Císař mu pokynul,aby přistoupil blíž:
-Prohlédněte si dobře tuhle paní...Nuže,madame,kdybyste potřebo-
vala nějakou podporu,dal bych vám ji,ale vy ji nepotřebujete.
Beze slova se uklonila a vyšla ven.
-Doktore,nezdá se vám,že se naše černá bláznivá podobá této dámě?
-Nevidím žádnou podobnost,jen oči mají obě černé.
-Víte,kto to je?Hraběnka Halmová,kmotra odsouzeného Székelyi-
ho.
-Naše kráska je spíš italské než maďarské rasy.
-Asi se mi to jen zdálo.Vy jste v tom určitě větší odborník než já.
-Veličenstvo,přišel jsem vám oznámit,že ta kráska je zdravá,dočista
zdravá,jen její srdce stůně,a na to nemám lék.
-Já také ne.Usmíváte se.Vy jste můj milý filuta.
-Na vašem místě bych se tolik nezdráhal něšťastnici aspoň na chvíli
učinit šťastnou.Viděl jste ji nahou.Krásnější tělo se nedokáže představit
ani sochař.
-To je pravda,ale nemíním se do téhle sítě zamotat.
-Nitěná síť se snadno roztrhá.
-Tak to zkuste vy!-zasmál se císař.
-Velice rád,ale naneštěstí pro mě dotyčná miluje vás.
-Tedy je přece jen blázen.Co je s tím starcem?
-Zmlátili ho pořádně.Vyléčí se tak do čtyř neděl.Smím se zeptat Ve-
čenstva,zda vám naše kráska odhalila své jméno a původ?
-Ne.Nač?Jdu na oběd.Řekněte Davilovi,ať na mě počká,vrátím se
za půl hodiny.
--------------------------------
Davila přecházel po svém pokoji.Jeho oběd stál na stole netknutý.
Vstoupil císařův lékař baron Kálmán.
-Dal jsem císaři zprávu o zdravotním stavu té bláznivé.Co je?K čer-
tu,co lítáš po místnosti jako šelma v kleci?Stalo se něco strašného?
Mladík se vrhl na postel a sepjal ruce.
-Povězte mi přesně a jasně,mohou-li být v jedné lidské duši vedle
sebe dva charaktery:čestnost a podlost?Lze jednoho a téhož člověka
zároveň zbožňovat i nenávidět,být jeho věrným otrokem i zrádcem?Je
to cesta k šílenství,nebo k podlosti?Mluvte,ať nepřijdu o rozum!
-Už jednou jsem ti řekl,že žárlivé srdce je zákeřná příšera.
-Pak je ta příšera tady,tady!
-Nedrásej si svou mladou hruď,stejně to udělá život.Jaký je důvod
tvé otázky?Svěř se mi do konce,pomohu ti!
Mladík se chytil za hlavu.Černé oči mu planou kalným plamenem,
hledí upřeně před sebe.
-Co se stalo?V kabinetu pamflet:černá rakev s jeho jménem!Třesu
se o něj.V ,,kontroloru" záhadný muž.Zase se třesu o císaře.Pak...pak
přijde ona...
-Marica?
-Vešla do kabinetu.Zůstali sami.Já jsem byl ve svém pokojíku.Ro-
zum se mi kalí.Popadnu nějaké spisy i s měděným téžítkem a vejdu do
kabinetu.Stojím.On jí hladí po tváři.V srdci,či v mozku,nevím,kde se
to zrodilo,ale cítil jsem,že se mi ruka vzpouzí,zvedá a chystá se tím tě-
žítkem po něm mrštit.Po něm!Já po něm!Okamžika dva,nabo deset,
nevím,jak dlouho to trvalo,ale přistihl jsem se při strašlivém činu.
-Činu?Mladíku.
-Záblesk myšlenky,to není čin?Čin podlejší než podlost.Poručníku,
jako bych ztrácel rozum.Řekl mi,že nezvonil!Vyšel jsem jako v snách.
Ne,nebylo to nic.Zdání,chorobné zdání!-Na podlahu spadlo něco těž-
kého.Oba sebou trhli.Na koberci leží měděné těžítko na spisy.-Je to
pravda,poručníku,objevil jsem v sobě lotra,ničemu!-Mladík klesl na
postel a zasténal.
-Moje teorie o zamilovaném srdci není jen prázdné slovo.
Tajemník vyskočil.
-Jsem ničema,blázen,nemocný člověk.Smilujte se,odveďte mě od-
tud!Nechci už být s ním.Bojím se lotra v sobě.Je tu,slyším jej,vylezl
ven,probudil se.Kam mám před ním prchnout?Proč,proč jsem dare-
bák,když jsem věrně miloval svého císaře?
-Mlč!Zdi mají uši.Jsi nemocný.Onemocněl jsi císařovým názorem
na čistotu poctivosti.Císař je v osobní poctivosti světec.Dozajista ji
očistil svou filozofií od všech osobních egoismů,myslí jen na dobro lid-
tva,ale my všichni kolem něj jsme jen obyčejní tvorové přírody,a ta
neplodí absolutní čistotu.Láska,věrnost a další rekvizity poctivosti jsou
vystaveni nepřízni života,kazí se a hnijí.Kdyby každý takhle sám sebe
pozoroval,odsuzoval a proklínal,potloukali by se po zeměkouli samí
idioti a blázni.Je to přirozené,že se v tobě probouzí zlo,když ji císař hladí.
Nechtě,bezděky tě tím provokuje.Nevíš snad,jak se posmívá zamilo-
vaným?Bavíš ho.
-Kálmáne,jak to o něm mluvíte?
-Zase vyskakuješ jako blázen.Všiml se včera v kočáře tvých rozpaků.
Víš,jak se směje,když se ho někdo bojí.Tak se tentokrát směje tobě,
protože si myslí,že trneš,aby si nevšiml,jak se ti jeho slečna líbí.Pro
něj je to všechno zábava.
-Zábava?Ne,nemohu to poslouchat.Nikdy by se nebavil na účet cizí
bolesti.Ne,ne.
-S tebou se nedá mluvit.Říkám ti:netuší,že trpíš.Nemá cenu se s te-
bou bavit.Kam až tě přivedly císařovy názory na čest!
-Bouříte se proti tomu,co je jeho heslo.A vaše?
-Nic nechápeš.Chci říci:nedozrál jsi ještě k tomu,abys myslel jako
on.Jsi dítě staré doby,nechápeš novou,hltáš císařovy ideje,ale nepře-
žvýkáš je,a proto ti zaskočily v krku.Rozumíš,co míním?Nová věda
vyžaduje rozvahu,a ty vyskakuješ,chvátáš.Řekl jsem:císař se posmívá
lásce,ne tobě!Považuje tvůj vztah k Marici za podobný rozmar,jaký
vidí každý den u druhých.Toť vše.Kdyby tušil hloubku tvého citu,ujiš-
ťuji tě,že by si s ním nezahrával,protože by ani na okamžik nechtěl mít
tak mladého a hezkého soka.Takže se,prosím tě,vzpamatuj!Sundej si
vlásenku a strč svou rozpálenou makovici do studené vody.
-Všechny peřeje světa nemohou smýt z duše skrvnu,jestliže se pošpi-
nila zlou myšlenkou!
-Přestaň!Uklidni se!Dal bys za něj život,vím to.
-Och,kéž bych mohl teď hned umřít!Kdyby ho teď někdo přepadl,
vrhl bych se před něj a přijal dýku do hrudi.Jen krev vlastního srdce by
mi očistila duši!
-Chlapče,čas letí.Umyj se,zakousni si něco.Musíš,poroučím ti.Pak
jdi do kabinetu.Víš,že císař jí stejně rychle jako pracuje.Nehodilo by
se,aby přišel do práce dřív než ty.
Varování mladým tajemníkem pohnulo.Rychle se umyl,upravil a
chvátal do císařovy pracovny,ale už ho zastihl nad psacím stolem.
Panovníkovy oči se k němu zvedly a několik okamžiků jej klidně po-
zorovaly.
-Povězte mi,Davilo,nejste zamilovaný?
Zachvěl se,ale odpoveď zněla hlasitě a pevně:
-Ne,nemiluji nikoho.
-Tím lépe pro vás.Ano,tím lépe.Máte matku?Měla vás velmi ráda a
jistě ji máte rád i vy.
-Ano,Veličenstvo.
-Až vám umře,pochoval byste ji jen v prostěradle?Mlčíte.Ne?Hm,
třeba chováte nějaké jiné city.Chtěl byste něco říci?Jen otevřeně.Ne-
mluvíte teď se svým šéfem.
-Veličensvo,chtěl jsem se zeptat,pokud vy máte někoho svého,
koho...
-Ne,nikoho nemám.
-Ale kdybyste někoho miloval z celé duše,položil byste to drahé tělo
jen tak v prostěradle do rozbahněné země?
Bystrý císařův pohled se odvrátil k oknu.Dlouhá odmlka.Pak Josef
začal rychle přecházet po kabinetu.
-Musíme pokračovat!-pronesl klidně a chladně.-Vezměte si čistý
list papíru!
Pane kancléři-diktoval-vidím a dennodenně zjišťuji,že chápání ži-
vých lidí je bohužel ještě stále velmi materiální a že přikládají velký vý-
znam tomu,aby jejich těla po smrti co nejdéle zůstala ve stavu hniloby.
Jelikož jsem se přesvědčil,že lidé ctí velkou pietu ke své mrtvole,je mi
naprosto lhostejné,jak si občané zpříjemní své lůžko po smrti,a tímto
ruším své ustanovení o pohřbívání.-Tak a nyní,kde je moje rakev?
Myslím ten plakát,který jsem dostal dopoledne.Ano,to je on.Ať visí
tady pod tím obrazem.Podívejte Davilo!-ukázal na plakát,na němž se
černala rakev a bělal nápis:Josef II.-Dal si ruce v bok a ironicky se
usmál:-Já první jsem pohřben v rakvi podle nového výnosu.Právě ta-
kovou prostou dřevěnou rakev si zvolím za svůj poslední příbytek.
Tajemník mlčel.
-Nelíbí se vám rozhovor o posledním příbytku?Máte pravdu.Život
před vámi je ještě krásná hádanka.Očekáváte to,čemu lidé říkají láska,
štěstí,rodina...
-Stejně jako Vaše Veličenstvo!
-Ano,i já očekávám štěstí své rodiny,svého národa!Ale pro ten cíl
musím ještě mnoho,velmi mnoho pracovat.Jdeme dál!
Dvě hodiny přecházel císař sem tam a diktoval a vyřizoval předložené
spisy.Pak pohlédl na hodiny.
-Pět hodin.Dost.Po večeři se znovu uvidíme.Pošlete příkaz ke zru-
šení předchozího předpisu kancléři.
Josef vyšel z kabinetu.Davila hleděl na dopis adresovaný kancléři.
Dveře se tiše otevřely.Vstoupil Kálmán.
-Co tak civíš?Zase nějaká nepříjemnost?
-Zrušil nařízení o pohřbívání.
-Vlastní nařízení že zrušil?Nevěřím.
-Ano.Mluvili jsme o milované bytosti,kterou by bylo třeba položit
v prostěradle do rozbahněné země.On ji miluje.Vezme si Maricu.
-Chudáku,ztratil jsi veškerou naději.Pozor,někdo jde.Čekám tu na
císaře,abys věděl.
Chvatně vstoupil generál Lasi s hofmistrem Rosenbergem.Jejich chů-
ze,výraz obličeje,vše prozrazovalo rozčilení.
-Davilo,kde je Jeho Veličenstvo?-vyhrkl Lasi.
-Před chvílí odešel.
Rosenberg se obrátil ke Kálmánovi:
-A co vy tu děláte,pane doktore?Také čekáte na Veličenstvo?
-Také.Musím mu sdělit cosi důležitého,ale myslím,že bych to měl
povědět nejprve vám.Nevím,bude-li mi císař věnovat dostatek pozor-
nosti.
-Mluvte,mluvte!
-Kráska z Augartenu byla opět u císaře.Poslal mi ji na léčení,ale ona
už neblázní.Varovala ho docela rozvážně:nepřestane-li císař se svými
každodenními výlety,jednoho dne se nevrátí.
-I my jsme přišli kvůli tomu.Byla i za námi.Nepůsobí dojmem bláz-
na.
-Také blázen není.Něco ví.Lid císaře miluje,ale víme,co dobrého
mu přejí rozehnaní mniši,jezuité a možná ještě nekdo jiný.Určitě učiní-
te vše,abyste mu v jeho výletech zabránili.
-Neco se musí udělat.To,co říká ta žena,je třeba brát vážně.Císař
nám musí vyhovět.
Davila poslouchal bezradný a bledý.
Vstoupil komoří Keglević:
-Prosím pány,aby ráčili k Jeho Veličenstvu.I vy,pane tajemníku.Je-
nom honem,císař se zlobí,prodlení by se ho dotklo.
-To není nejpříjemnější zpráva!Nebe se nad námi zatahuje-pozna-
menal Rosenberg.-Pojďme pánové!
Beze slova prošli chodbou a vstoupili do císařova salonu.
Josef přecházel rychle sem tam.
-Pánové,připadáte mi nějak vážní?
-Právě jsme se dozvěděli o nebezpečí.
-Ano,pánové,hrozí mi strašné nebezpečí.Proto apeluji na vaši věr-
nost,oddanost a čest.Očekávám,že mi v nesnázích budete nápomocni.
Před očima jim vyvstal plakát s černou rakví a s nápisem Josef II.Vi-
děli po městě roztroušené smrtelné pasti číhající na jejih zbožňovaného
panovníka.
-Pojďte pohlédnout nebezpečí do očí!
Podívali se po sobě.
Císař otevřel dveře.Vešli do sálu.
Uprostřed stál dvorní kapelník připraven udat takt.Josef uchopil vio-
loncello.
-Pane kapelníku,promiňte,že jsem se opozdil na zkoušku.
Orchestr spustil rekviem.
Sálem se rozlehla tichá smuteční melodie.Císařovo cello hraje sólo.
Pánové u dveří se po sobě němě dívají.Davila je bledý.Oči upírající se
na císaře jsou plné slz.
Po čtvrt hodině posmrtný žalozpěv dozněl.
Ticho.Císař vstal.
-Co?Nebylo to dobré?Žádný potlesk?
Zmateni otázkou chabě aplaudovali.
-Je váš potlesk upřímný,pánové?
-Můžete o tom pochybovat,Veličenstvo?-ozval se Rosenberg.
-Díky!Zbavili jste mě strašné hrozby,že se budu ve středu blamovat
před Haydnem a Mozartem,které jsem pozval na koncert.Pojďme do
salonu!
Následovali jej.
-Rekviem jsem si zahrál,a teď jdu vyhledat tu strašlivou smrt,která
mě čeká tam kdesi na předměstí Vídně.
-Prosím vás,vyslyšte naši prosbu a nechoďte nikam-vyhrkl Lasi.
-Popletl vám hlavu cár papíru,nebo potrhlá ženská?
-Veličenstvo,ta dáma byla u mne.Není šílená.Je třeba ji přinutit,aby
řekla,od koho to všechno slyšela.
-Zakazuji!Doktore Kálmáne,sdělte jí,že mi bude líto,přinutí-li mě,
abych svého černého anděla strážného dal proti jeho vůli vyprovodit
z Vídně.Nuže,na shledanou!
Všichni mu překotně nabízeli doprovod.
-Ne a ne!Dnes mě nesmí doprovázet nikdo.Přiblíží-li se smrt doo-
pravdy,nedovolím,aby zahynul někdo jiný.Když mě zabijí,doprovoďte
mě pak k hrobu.Nezapoměňte-pohřbít v rakvi!Teď vám zakazuji mě
sledovat.Pánové,očekávám,že neporušíte mou osobní svobodu pohy-
bu.Uvidíme,bude-li ,,na shledanou" znamenat na tomto či na onom
světě.
Generál Lasi zašel k oknu.Ponuře vyhlédl na nádvoří,kde spatřil již
osedlaného císařova koně.
Davila se postavil ke stěně.Svaly v obličeji mu poškubávají:císař od-
chází.Dnes se ani nepřevlékl.
-Má na sobě svůj modrý frak,který zná celá Vídeň-vykřikl náhle
generál.-Neměli jsme to připustit.
-Milý Lasi,je pryč doba,kdy jsme ho tak snadno dokázali odvrátit od
nebezpečí.Tehdy jsme měli jiného anděla strážného.
-Třeba byl krásnější než ten nynější?-ozval se Kálmán.
-Odpusťte,doktore,že vám na otázku neodpovím.Co vy jste se za-
myslel tajemníku?
-Nic.Promiňte,mám práci.
Mladík chvátal do kabinetu.Posadil se a civěl na plakát s černou rakví
a dvěma slovy Josef II.
Čas míjel.Mladík utonul v myšlenách.
Někdo zaklepal.Do dveří vplul široký růžový klobouk slečny Marici.
-To jste vy,slečno?
-Já,milý tajemníku.Byla u mne černá dáma.Císař je pryč.Rosenberg
s Lasim jsou rozčilení.Vy jste bledý.Vašich očí se bojím víc než jejich
rozčilení.Vy ho milujete víc než všichni ostatní.
Pohled se jí svezl na bílý plakát s černou rakví.
-Davilo,co to znamená?
-Poslali mu to dopoledne poštou.Kdo,nevíme.
-Flanďáci!Flanďáci!Zabijí ho.Ne,ne.Davilo,vy jste mu nejvěrněj-
ší,nejoddanější ze všech.Vím to.Musíte jít za ním.Musíte ho najít a vy
řídt mu mou prosbu,aby se ihned vrátil.Řekněte,že jsem umřela,ne,že
umírám a že ho chci vidět.
-Přísně zakázal,aby ho někdo sledoval.
-Ale vy poslechnete mne,můj dobrý příteli.Že to uděláte?Viďte?
Něžné ruce ho pohladily po tváři a jako smrt z nich vyhnaly krev.
-Svatý Bože,co je vám?Jste děsně bledý.Díváte se divně.Myslíte,
že už je s ním konec?Ach,melu hlouposti.Jdete honem,vždycky jste
mi ve všem vyhověl!
-Tohle udělat nemohu.
Cože?Nemůžete?Jdu tedy sama!

ta blánivá kráska

Po schodišti císařského paláce stoupá vyparáděný kníže Eugen Khe-
venhüller.Podpírá svého otce oděného do slavnostního kroje nejvyššího
hofmistra.Shrbený,vyhublý stařec,samá vráska,se podobá uschlé vět-
vi.Jeho oči hledají v pustém paláci pohaslý starý lesk.Po každém dru-
hém kroku zůstává stát.
-Co to má znamenat synu?Kde je špalír lokajů?Dvořané?Ne!Ne-
mohu!Jdu zpátky.Nechci na vlastní oči vidět trosky staré císařské dů-
stojnosti.Nechci...
-Vzácný můj otče,myslete na miliony vévodkyně z Brabantu a obě-
tujte se!
-Och,nevíš,jaké to je kráčet hřbitovem někdejší slávy.Byl jsi chla-
pec,když toto byl císařský dvůr.Och synu,to byl dvůr-její dvůr!
Skvělí dvořané,pážata,garda,hodnostáři stoupali po tomto schodišti.
Ale teď?Co z něj udělal císařovnin syn?Zříceninu,hanbu!
-Už jsme v předpokoji.Vstříc nám jde dvorský komoří hrabě Kegle-
vić.
-Ten je dvořanem?Vždyť to byl správce statku!Ó,ó!
Hrabě Keglević se uklonil:
-Jeho Veličenstvo očekává vaši návštěvu,kníže.Prosím,idvedu vás
dolů.
-Kam dolů?Jak dolů?A přijímací síně?
-Zejí prázdnotou.Císař přijímá v mezipatře.
-Císař v mezipatře?Hrabě,císařové v tomto domě nikdy nepřijímali
v mezipatře!Kde máte špalíry lokajů?A špalíry dvořanů?Dvořanky?
Kde je vrchní ceremoniář?
-Ceremonie se nekonají.
-Kdo učí dvorní dámy kroky při úklonách?
-U tohoto dvora nejsou žádné dvorní dámy,ani se nepěstují španělské
úklony.
-Kdo dává císaři manteau noir?-stařec,opírající se o syna,lapal
po dechu.
-Manteau noir spolu s dary a všemi císařskými parádami skončil
v muzeu.Prosím,jsme u cíle.Tudy,prosím,zde jsou kanceláře.
-Jeho císařské Veličenstvo přijímá v kancelářích?
-Ne,ale před nimi,na chodbě.Jsme na místě.
Stařec strnul opřený o hůl a nepříčetně zíral do dlouhé chodby s klenu-
tým stropem a otevřenými malými okny do nádvoří.Podél obou stěn
stál dvojstup lidí:dámy v hedvábí,selky v šátcích,pán v sametu,dělník
v záplatované haleně.
-Vidíte,přece jen máme špalír-poznamenal Keglević.-Tihle tady
čekají na císaře,my však pokračujeme dál.Račte!
Váhavým krokem vstoupil někdejší nejvyšší hofmistr do rozlehlé kan-
celáře,pak pokračoval do druhé,do třetí.
-Nevidím nikoho,jen píšící lidi,a neslyším nic než skřípání per.Co
je to hrabě?
-Kanceláře,kníže.Prosím,jdeme dál,dál!Prosím Vaši Jasnost.Toto
je předpokoj císařovy pracovny.Čeká tu i kníže Batthyány,váš starý
známý.Prosím o chvilku strpení,než císař dokončí práci.Já mám další
povinnosti.
Hrabě Keglević se rozloučil a starý Khevenhüller sklesl do křesla.Vy-
haslé oči měl plné slz.Batthyány k němu dojatě vztáhl ruku:
-Kníže,starý příteli!Jak smutné shledání po slavných minulých ča-
sech u tohoto dvora.
-Dvůr,dvůr,který nemá ceremonie,lokaje!Jeho Veličenstvu říkají
,,císař".Slyšel jste hraběte?Jen jednou řekl ,,Veličenstvo".Ó,ó,právem
si mi stěžovala velká zvěčnělá!Říkala mi:,,Příteli,můj syn pohřbí císař-
skou důstojnost,pohřbí dynastii,říši i sebe!"Tušila to.Nikde žádná
známka císařství:žádné špalíry,lokajové,dvořané;všechno čpí po štol-
bech a pohůncích krav.
-A kravačkách!-špitl Batthyány.-Nikdy nesnášel ženy,a teď prý
mu poroučí jedna,kterou sebral někde na cestě.
-Nakloňte se blíž,ať vám mohu něco povědět!Je to blázen.Věřte mi!
Jen nastoupil na trůn,viděl jsem první známky jeho šílenství.Přistihl
jsem ho,jak v kamnech pálí státní dluhopisy,své dědictví.Dvaadvacet
milionů,jež říše prodlužila jeho vznešenému otci,věnoval státu.Je to blá-
zen,blázen!
-A zlomyslný je,jako byl vždycky-špitl Bátthyány do Khevenhülle-
rova knížecího ucha.-Čekám tu už hodinu.Povězte,kdy jsme my dva
čekali na přijetí u císařovny v předpokoji?
Oba si setřeli slzy.
-----------------------
V kabinetu císař přecházel dlouhými kroky sem tam a diktoval do
pera tajemníkovi:
-...a tudíž napříště se bude daň vyměřovat podle velikosti majetku,
čímž se příspěvek říši rozdělí na každého občana,ať je šlechtic nebo du-
chovní.Nepřipustím už nespravedlnost,aby břemena nesli jen rolníci,
dělníci,průmyslníci a obchodníci.Tuto mou daňovou reformu je třeba
pochopit jako nezvratný požadavek osvíceného lidstva,a já ji provedu
s veškerou energií vycházející z přesvědčení čistého svědomí,že dosa-
vadní řád v placení daní je nespravedlivý,poněvadž šlechtu a duchoven-
stvo osvobozuje ode všech daňových povinností,a veškerá břemena na-
kládá na většinu národa,která tvoří nejvzácnější činitele říše,to jest
na rolníka a pracujícího člověka.Proto mé komise pečlivě změří výměry
půdy a každý se musí podrobit,ať je biskup nebo zeman.
Vstoupil muž v generálské uniformě.Jeho ostře řezaný obličej s orlím
nosem se usmíval.
-Ach,Lasi!-oslovil jej císař.-Uděláme si přestávku,Davilo.Posaď-
te se příteli.Ještě stále vypracovávám novou daňovou soustavu.Detaily
vyžadují spoustu práce.
-Přišel jsem se zeptat,nemá-li pro mě Veličenstvo nějaké příkazy.
-Díky Bohu,zatím ne.Turek bude ještě chvíli uvažovat,co nám bude
milejší.Chtěl bych před tím,než si s ním vyrovnáme účty,ještě leccos
dát do pořádku doma.Mimo jiné vám musím něco sdělit.Předevčírem
jsem obešel několikery kasárny.Odhalil jsem šest příliš přísných trestů a
dva nespravedlivé.Někteří naši poddůstojníci ještě stále trpí starým po-
jetím vojny.Natlučte jim do makovic,že kasárny nejsou trestnice,nýbrž
ústav,kde musí být řád,ale také lidské teplo.A ještě něco.Porce masa
mi připadají příliš malé.Dejte vojákům pořádné najíst.Vždyť mi si také
rádi dopřejeme pořádný kus hovězího.Dívejte se na prsty kuchařům a
dodavatelům,aby nekradli.Zjistíte-li něco podobného,informujte mě.
Potrestám je nemilosrdně.Voják beztak touží po domově,tak ať se u nás
aspoň cítí dobře,aby se zmírnil jeho stesk po rodině.
-Provedu hned dnes nejpřísnější kontrolu.Nebudu vás zdržovat
v práci,jenom bych dnes potřeboval vyřešit jednu záležitost.Pří shromažďo-
vání nejlepších sil do důstojnického sboru nám chybějí ještě stále vyni-
kající schopnosti hraběte a generála Vojkffyho.Potřeboval bych jej
v Uhrách nebo tady ve Vídni.Kam ho mám povolat?
-Tam,kde ho nejvíc potřebujete.
Lasi vrhl na císaře významný pohled:
-Veličenstvo,slečna Marica prosí...
-Promiňte,že vás přerušuji,ale víte,že nesnáším protekci z jakékoliv
strany,tak proč se znovu dožadujete mého rozhodnutí?Lasi,tohle mě
dopaluje.Neznám nikoho,kdo by se směl vměšovat do státních záleži-
tostí.Totéž jsem řekl i Rosenbergovi.Nechápu,proč mi kladete znovu
stejnou otázku.
Lasi opět pohlédl na císaře a na tajemníka,jako by chtěl něco říci,ale
před ním se zdráhá.
-Vím,Lasi,mezi čtyřma i deseti očima opakuji jednou provždy,že
neznám žádnou protekci,ničí,ani svou vlastní!Vezměte to prosím na
vědomí!
Generál se uklonil a odešel.Císař se obrátil k tajemníkovi:
-Davilo,teď by se slušelo přijmout naše dvě knížata.Zavolejte toho,
který čeká déle.Marica ke dvoru ještě nedorazila?
-Na sekretariátě se nehlásila.
-Ne?Dobrá!Pokračujme!
Tajemník uvedlů knížete Batthyányho.Ten se ihned začal klanět a na-
značoval pokleknutí.Císař ho chytil za ruku:
-Ne,milý kníže,neohýbejte kolena.Já jsem jen člověk.Posaďte se!
Těší mě,že vás vidím tak čilého a zdravého.Léta vás vůbec nepozname-
nala.
-Veličenstvo,už dlouho jsme se neviděli.
-Dlouho.A co by si přál můj starý přítel?
-Veličenstvo,nehodlám vás připravovat o drahocenný čas;chtěl jsem
vás však požádat o velkou milost.
-Je-li to v mé moci...
-V císařově moci je vše.
-Nic.Vše je v moci spravedlnosti,jejímž šéfem je císařovo svědomí.
Mluvte!
-Veličenstvo jistě nezapomnělo,jaké důvěry jsem požíval u vaší
vznešené matky,a můj syn je přesto stále pouze poručíkem.Jsem pře-
svědčen,že to Vašemu Velienstvu není povědomo,a prosím Veličen-
stvo,aby mu ráčilo přidělit pluk.Veličenstvu je známo,že hodnost plu-
kovníka odpovídá postavení mému rodu.
-Milý příteli,vaše zásluhy byli veliké,ale jaké jsou zásluhy vašeho
syna?Já u dvora neznám prince a knížata.Nyní musí každý sloužit jako
poručík,i když jeho otec byl maršálem.U mne stojí každý na svém mís-
tě.Když váš syn projeví schopnosti,získá právo na povýšení.Doufám,
že mu příroda neodepřela talent.Ale jak vidím,vy nejste spokojen?
-Veličenstvo,obávám se,že vaše odpověď vyplývá jen z anipatie
vůči šlechtě.
-Nechovám antipatie ke šlechtě,ale k privilegiím.
-Proč,Veličenstvo,proč?Co naše privigelie udělala Vašemu Veličen-
stvu?-Batthyány div neplakal.
-Mně osobně nic,ale říši a lidstvu.Na vrub svých privilegií se šlechta
zmocnila všech příjemných stránek života,a břemena nechala lidu a
měšťanstvu.Příroda dala všem stejně,nemohla své duchovní ani hmotné
produkty vyhradit pouze jedné části svých dětí.Všichni mají právo uží-
vat práce,osvěty,práv člověka a občana,všichni stejně.
-Nechť Bůh ochrání Vaše Veličenstvo,aby následujíc tyto zásady ne-
způsobilo křivdu šlechtě a jejím právům.
-Chtěl jste říci:privilegiím,a já tvrdím,že privilegia měla šťastná a
bohatá menšina na účet nešťastné většiny.Menšina způsobila většině
drastickou křivdu,uvrhla ji do bídy,jež se děsivě projevuje v bezpráv-
nosti a nevědomosti.Povím ještě víc:privilegia nejen způsobila bídu,
ale zbrzdila veškerý duchovní pokrok a rozvoj lidstva.
-Veličenstvo,kolik talentů šlechta dala!
-Jistě,dala,a já si jich vážím,ale kolik by jich dala ta většina lid-
stva,která nemá práva ani prostředky,aby užívala osvěty?Šlechta ve
své nešťasné hojnosti jenom užívá života,a proto necítí potřebu zabývat
se věděním,nanejvýš pro osobní zábavu.Až přestanou platit privilegia,
vyplynou na povrch nesčetné talenty a objeví nové věci užitečné k pří-
jemnému a šťstnému lidskému životu.Ale pardon,přešli jsme k váž-
ným věcem,a vy jste hovořil o svém synovi.Přál bych si,milý kníže,
aby váš syn svou prací potěšil nás oba.
-Veličenstvo,doufal jsem...
-Doufejte,že si váš syn zaslouží povýšení.
Kníže Batthyány vstal.Císař mu podal ruku a vlídně jej vyprovodil ke
dveřím.Pak zazvonil.
-Pane tajemníku,slečna Marica nepřišla?Nepřijde-li do poledne,
předvedeme ji násilím.Prosím vás,zajeďte v poledne mým vozem k ba-
ronce Rosenbergové,ať doprovodí slečnu ihned sem.Vy se vrátíte
s nimi.Co je?Netěší vás,že vám poskytnu trochu oddechu?Opakuji:
přivěďte ji násilím!Jak to vypadá v kontroloru?
-Je tam spousta lidí.
-Jdeme.
Císař prošel kolem sekretariátu,kde pracovalo pět tajemníků,a chvá-
tal ke dveřím.Rozhrnul závěsy a octl se v dlouhé chodbě,kterou po
obou stranách lemoval nedozírný dvojstup prosebníků.Každý žmoulal
v ruce list papíru.
Nyní všichni ztichli.
Císař začal obchůzku po řadě,od prvního muže u dveří.Sotva byli
s prvním prosebníkem hotovi,povšiml si tajemník,že vzadu na chodbě
se za špalírem schovává krasavice v černém a něco si šeptá s mužem ve
vlásence.Obličej prozrazoval padesátníka.Oči velké,nos ostře ohnutý.
Jeho velké světlemodré oči se podivně upíraly na císaře.
-Koho to pozorujete?-naklonil se císař k Davilovi.
-Černou dámu vzadu.Je divné,že se schovává.A proč přišla sem,
když s vámi mohla mluvit v kočáře?
-Zopakuje-li nám tu noční scénu z mého domu,skončí audience tra-
gikomicky.To bych nerad.
-Mám ji odtud odstranit,Veličenstvo?
-Zatím k tomu není důvod.Nespusťte z ní oči.Dostane-li zase zá-
chvat šílenství,honem ji odvedeme do kanceláře.
-Je s ní nějaký muž.Špitají si.
-Máte snad nějaké podezžení?Jste jako dítě.Všichni ti lidé tady si
spolu šeptají,i když se nezanjí.Jdeme dál.
-Jaké starosti vás trápí?-obrátil se císař k čekající venkovance.
-Těžké,moc těžké.Vy jste má jediná naděje.Muž mi umřel a syna mi
vzali na vojnu.
-Přišla jste o oba mužské v rodině najednou?Je váš syn hodný hoch?
-Ryzí zlato.
-Tak ať vám pozlatí chalupu.Nechám ho propustit z armády.
Císař připsal na ženinu písemnou žádost pár slov a podepsal se.
Stařenka mu s pláčem děkovala,ale Josef chvátal dál.
Další žádost podal císaři pán v černém kroji a bílé náprsence.Josef ji
přelétl a změřil si vysokého muže.
-Zbavili vás hodnosti poradce a vy po mně chcete,abych vám pomo-
hl?Jaké máte školy?
-Studoval jsem až do ius maturae.
-Až tak daleko jste se dostal a chcete,abych vás jmenoval poradcem,
když je tu taková spousta schopných a studovaných lidí?Podívejte,
vždyť neumíte kloudně ani pravopis.
-Veličenstvo,vezměte v úvahu,že jsem zdější,narozený a vychovaný
ve Vídni.
-Ano,ano,je víc takových,co se tu narodili,a mají nejméně schop-
ností.Abych vám poskytl příležitost projevit své schopnosti,jmenuji vás
písařem.Ale pozor,pište čitelně a pořádně,nebo i o tohle místo příjdete!
Na tajemníkových rtech se tetelil úsměv.
Císař se obrátil k dalšímu v řadě-malému chlapci:
-Pročpak pláčeš hochu?
S vysvětlením si pospíšil Davila:
-Veličenstvo,ten hoch prodával pentle.Nějaký chlap mu je na ulici
vyrval z ruky.Náhodou jsem to viděl z okna a poslal chlapce k vám.
Císař se sklonil:
-A jak velkou cenu měly ty pentle hochu?
-Och,strašně velkou,celý zlatý!
-To je vážně hodně.Na,tady máš pět zlatých a neplač!
-Pět zlatých?Panebože,to si nemůžu vzít.Máma by mě vyhnala,že
jsem je někde ukradl.
-Tak přiveď maminku ke mně a já dosvědčím,že ti je dal císař.Spo-
kojen?
Chlapec se usmál a sevřel peníze oběma rukama.
-Když mi to dosvědčíte,vezmu si všech pět.Díky!Vy jste strašně
hodný pán.
-Budeš-li hodný i ty,budeme přáteli.A teď upaluj za maminkou!
Tajemník pozoroval krasavici a jejího průvodce.
-Ten chlap mě rozčiluje-špitl Josefovi.
-Klid,počkejte,až k němu dojdeme.Nechápu,proč vám tak vadí.Má
příjemný a zajímavý obličej.-Přistoupil k mladé déívce:
-Koho se bojíte slečno?Neklepejte se!Nejsem krokodýl.Tak oč jde,
mluvte!
-Jsem velký chudák,Veličenstvo.Miluji poručíka vašeho vojska.Ro-
diče mě kvůli tomu vyhnali z domu,a nemá mi kdo pomoci.
Císař si přečetl žádost,prohlédl doklady a podíval se poočku na Davi-
li:
-Láska je zbytečná překážka pro naše krásně záměry-řekl mu fran-
couzsky.-Pište:,,Poručík Körner se propouští z armády a překládá na
místo policejního úředníka s platem 600 zlatých,za podmínky,že se
ožení se slečnou Minetou Huberovou."Tady máte,slečno,odneste ho ro-
dičům a řekněte jim,že jsem vám postoupil svého důstojníka.Sbohem.
-Co vy si račte přát,pánové?-pohlédl na va vyparáděné šlechtice.
-Veličenstvo,žádáme,abyste park Augarten uzavřel pro veřejnost.
-Já jsem jej veřejnosti otevřel,a vy ho chcete zavřít?
-Veličenstvo,dnes tam chodí kdekdo,a šlechta se nemůže kochat
krásami parku.
-Tak ať sedí doma!
-Veličenstvo,rádi bychom uspořádali v parku zábavu pro šlechtu,a
nechceme,aby se na ni vetřel kdokoliv z měšťanů.
-Tak si uspořádejte zábavu v hrobce svých pradědů!Tam budete
sami.Augarten jsem otevřel svému lidu,protože v mých očích má větší
cenu člověk poctivý a pracovitý než urozený.Nechoďte na mne s tako-
vými hloupostmi!
Císař se rozzlobeně otočil k žadatelům zády a přistoupil k stařeně
s košíkem v ruce.
-Dobrý den,matko.Vy jste si přišla pro svou měsíční rentu,viďte?-
Sáhl do kapsy pro peníze:-Užijte si ji ve zdraví.Na shledanou!
Stanul tváří v tvář černé krasavici:
-Přejete si,madame?
-Odhalit Vašemu Veličenstvu důvěrné,veliké tajemství.
-Tajemství?Hm,počkejte v sekretariátě.Tady ty dveře,prosím.Da-
vilo,jestli zase začne trojčit,ať je Kálmán připraven-špitl císař dívaje
se za dámou.
Za jeho zády se vynořil Rosenberg a něco mu pošeptal.Císař se obrá-
til k žadatelům:
-Hned se vrátím.Mějte,prosím,chvilku strpení.
Zmizel za závěsem.Rosenberg s Davilou šli v patách za ním.
V kabinetu čekal statný vysoký pán v policejní uniformě.
-Zase nějaké neštěstí,pane komisaři?
-Veličenstvo,dnes po městě rozdávali brožuru proti Vašemu Veličen-
stvu.
Císař začal nahlas číst:
-Opičák na trůně.No,to není zlé.Už se takový vyskytli.Jistě mají na
mysli mě.Je-li to napsáno duchaplně,přečteme si to.Ale proč mě vytr-
hujete z práce kvůli takové pitomosti?
-Veličenstvo,považuji to za důležité,a je tu ještě něco.Časně ráno
našel policista na severní straně císařského paláce plakát s tímhle straš-
ným obrázkem.
Rozbalil velký bílý papír s namalovanou černou rakví a býlím nápi-
sem Josef II.
Císař se hlasitě zasmál:
-Nepohřbili mě v prostěradle!Dali mi rakev.Prokazují mi příliš neza-
sloužené piety.Jsem spokojen.
-Veličenstvo,mí lidé jsou připraveni pustit se do pátrání po nebez-
pečných individuích,která se spikla proti Vašemu Veličenstvu.
-Tak?Milý pane,tuhle rakev si pověsím jako ozdobu ve svém kabi-
netu,a vy laskavě věnujte svůj vzácný čas zlodějům a lupičům a tomu,
že se našim občanům hroutí střecha nad hlavou,a plakáty a brožurky
nechte klidně plavat!
.Veličenstvo,já jsem ten pamflet okamžitě zakázal!
-Vy?Promiňte,pane,ale císař je proti zákazu.Pan komisař nezná má
ustanovení o svobodě tisku.Zapamatujte si:stát,úředníky,soudce a voj-
sko napadat nedovolím,ale mou osobou se mohou pánové bavit,jak jim
je libo.Rozuměl jste?Jak je jim libo!Jak jsem řekl,tak to platí.Spě-
chám.V ,,kontroloru" čekají ti,kteří opičáka na trůně velice potřebují a
ještě ho nehodlají pohřbít.Pane Davilo,jdeme dál!
Císař nechal civějícího komisaře a ustaraného Rosenberga stát a zno-
vu se pustil do obchůzky ,,kontrolní chodbou".
Davila si z kabinetu odnesl jakousi podivnou úzkost,vyvolanou pam-
fletem s černou rakví a císařovým jménem.Do této chvíle ho ani nena-
padlo byť jen pomyslet na nějaké nebezpečí.Když s tímto pocitem vešel
na chodbu,střetl se s pohledem velkých světlých očí neobyčejného sta-
rého muže sledujícího císařovy pohyby.
Zmocnilo se ho nejasné podezření.Postavil se tak,aby svým tělem
skryl císaře před pohledy neznámého člověka.Císařovy rozhovory se
žadateli sledoval jen mechanicky,přestože je jindy obvykle kradí zazna-
menával.
-Co je s vámi,Davilo?Trousíte žádosti-napomenul ho císař.
Mladý tajemník rychle posbíral papíry a vytrhl se z úvah.Jeho pozor-
nost upoutala nezvyklá příkrost císařova hlasu.Spatřil krásnou měšťku.
-Po mně chcete rozvod?Nemohu vám pomoci.Obraťte se na konzis-
toř.
-Prosím nejmilostivějšího císaře,konzistoř nechce rozvod povolit.
-Pak se nemůžete rozvést,protože do těchhle věcí se já nepletu.
-Ale můj manžel je váš nepřítel,Veličenstvo!Den co den spílá vám i
vašim novotám.
-A co je vám do toho?Co si myslí o mně,to je jeho věc,a ne vaše.
Běžte k čertu s tak nedůstojnými insinuacami!A co vy,mladý muži?
-Veličenstvo,rád bych studoval na vysoké škole.Tady jsou moje vy-
svědčení.
-Vypadají velmi dobře.Máte talent.Je-li vše tak,jako stojí na vysvěd-
čeních,dostanete ode mne podporu.Vyptám se na to.A vy,paní?Nemý-
lím-li se,jste vdova po dvořanu baronu Hagenovi.Co si přejete?
-Veličenstvo,vaše rozhodnutí zrušit dvorskou rentu mě těžce poško-
dilo.Dostávala jsem kromě penze zvláštní podporu z dvorské pokladny.
-Lituji,ta už neexistuje.Mám jen svou vlastní kapsu a tu potřebuji
pro chudinu.
-Veličenstvo,mám dceru.Jen z penze nemohu žít na úrovni svého
stavu.Nuzuji.
-Chudinko!Musela jste se vzdát ekvipáže,lokajů a dalších příjem-
ností.Peníze,za které byste se vozila po městě,uživí ročně sedm lidí.
-Veličenstvo,i já s dcerou musím jíst na úrovni vysokého stavu.
-Tak si zajděte k Helferce,tam dostanete oběd za šest krejcarů.Věřte
mi!Mně chutnal,byl mimořádně dobrý a porce veliká.
-Veličenstvo,proboha,nemohu žít jen z penze!
-Pošlete dceru do služby!
-Do služby?Dceru baronky?
-Když mohu já,císař,sloužit vám,proč by nesloužila vaše dcera?
Sbohem!Tak se podívejte,tajemníku,tahle ženská škemrá o ekvipáž a o
lokaje,a tady je matka se sedmi hladovými dětmi.Vám zemřel manžel,
paní?
-Zemřel Veličenstvo!-rozplakala se žena a přivinula k sobě děti.-
Odsoudili ho.Milost,Veličenstvo!
-Dejte sem žádost!Hm,váš muž neměl slitování s rodinami,které
zničil,když je okradl,aby měl na pití.Stát vám nemůže dát nic,ale vaše
děti budou dostávat z mé pokladny zaopatření,dokud se samy nepostaví
na nohy.Dbejte,abyste je vychovala k poctivosti a práci!Neděkujte,ale
jednejte,jak jsem řekl.Vaše žádost bude ihned vyřízena a první podpora
okamžitě vyplacena.
-Pánbůh vám zaplať!
Císař převzal žádost dalšího žadatele:
-Vy jste suspendovaný učitel?Můj milý,řezal jste děti,jak by se ne-
měl bít ani dobytek.Děti nejsou kámen,který se otesává,ale květ,jejž je
třeba pěstovat,aby rostl,jak mu určila příroda.Planou jabloň člověk ne-
kácí,ale roubuje,ne?
-A když se ušlechtilí roub neujme?
-Pak nedovedete dělat svou práci.
-Veličsntvo,promiňte,udělal jsem chybu jen proto,že jsem byl
zvyklí na nový systém.Doposud se děti vychovávaly rákoskou.
-Odnynějška se budou vychovávat jen dobrým ponaučením a příkla-
dem.Rozumíte?Nechci však,aby vaše rodina trpěla pro vaše hříchy,a
poskytnu vám příležitost zvyknout si na můj systém výchovy bez rá-
kosky.Budete působit jako pomocná síla pod dohledem některého osví-
ceného učitele,a pak uvidíme.
-Díky,Veličenstvo.
-A vy?Co je s vámi,starče?-zeptal se rozedraného a shrbeného sta-
rého muže.
-Můj dobrý pane,vaši policajti mě zbili a ještě mě postavili na pra-
nýř.
-Co jste provedl?
-Mysleli,že jsem se dopustil krádeže,ale na druhý den našli skuteč-
ného viníka.Mě nechali odejít v takovémhle stavu.Proč máme našeho
císaře,řekl jsem si,jdu do ,,kontroloru",ať to on rozsoudí.
-Rozsoudím.Výprask vrátím tomu,kdo jej uštědřil vám,a rány vám
vyléčí můj lékař.Davilo,všechno zapište a ať mi komisař okamžitě podá
hlášení.Mluví-li stařec pravdu,dejte mu vyplatit deset dukátu.Tak a
jsme hotovi.Ne,ještě někdo tu je-přistoupil císař k muži s velkýma
světlýma očima,který dělal Davilovi starosti.Tajemník zneklidněl a
rychle se postavil k císaři.
-Co si přejete?
-Veličenstvo,promiňte,chtěl jsem vás jenom vidět.
-Tak?Nevypadám snad jako jiní lidé?
-Ano,ale chtěl jsem vidět císaře,protože nejsem odtud.
-To je pěkné.Třeba máte nějaké přání?Co jste povoláním?
-Dělám jakéhosi kurýra pánům,kteří potřebují doručovat dopisy
nebo nějaké jiné věci.Není to zrovna čestná služba na stará kolena.
-Čím jste byl v mládí?
-Velkým pánem?
-Dvorním rodou,baronem,hrabětem?
-Lokajem.
Císař se zasmál:
-Vskutku velký pán.A kdo vám poroučel?
-Princ.
-Tedy mnohem menší pán než vy.A proč vás nezaopatřil?
-Protože jsem já zaopatřil jeho.
-Vy?Čím?
-Jedním synem.
-Měl jste mu připomenout,že je vám povinován vděčností.No,teď
jste mě viděl a vaše přání se splnilo.Tohle byl nejlacinější návštěvník
,,kontroloru"!-usmál se císař na tajemníka a vyšel z chodby.
Davila nedokázal odolat.
-Proč jste chtěl vidět císaře-naklonil se k lokaji.
-Tak,zajímalo mě to.
-Co vás zajímalo?
-Víte,lidé říkají že...
-Co?To zase zajímá mne.
-Prý se mu podobám.
-To si z vás pěkně vystřelili,kamaráde.
-Snad,snad...

V prátu,u cesty vedoucí do polí,sedí na lavičce dívka oblečená po

měšťansku jako komorná,jen pod širokým kloboukem jasně září modré

oči slečny Marici.Upírají se na cestu.V tom za ní zašustilo křoví.Dívka

se ohlédla a spatřila pečlivě nažehleného kavalíra.Zasmál se a přistoupil

blíž.

-Má malá slavice už zase čeká na svého slavíka.

-Jenže tím nejste vy!

-Nenamlouvám si to,ale přesto vás tu vidím už třetí den.Pokaždé se

náhodou potkáme.Nepovolím,dokud krásnou slavici nepolíbím.

-A já na ukradený polibek odpovím políčkem.

-I ten bych považoval za políbení,protože nevěřím,že přece jen ne-

jsem ten,na koho tu čekáte.

-To je ale nehorázná domýšlivost!Smí snad mladý kavalír obtěžovat

dámu,která sedí sama na lavičce?

-Dámu ne,ale takhle překrásnou,přelíbeznou,přesladkou...

-Pře-pře-přestaňte,nedovedete-li mluvit duchaplněji.

-Haha!Vy se dožadujete duchaplnosti?To je příliš!

-Pravda,čekám od vás příliš.Obuvník,krejčí a kadeřník vyčerpali

veškerou svou duchaplnost na váš zevnějšek.Dál jejich kompetence ne-

sahá.

-Z vašich rtíků zní i tahle změť slov docela dobře.Nepustím vás,sleč-

no,tohle je přece jen randíčko,jinak byste tu neseděla tři dny po sobě!

Vím,že čekáte na mě.Žádám o důkaz!

-Jste k smrti nepřístojný!

-Ale,slečno,neočekáváte snad,že kavalír mého rodu bude s vámi

okolkovat jako s dámou z urozených kruhů?

-Tak?A prosím,jakpak okolkujete s dámami z urozených,bohatých

kruhů?

-Těm se dvořím jen zdálky.Dávám jim hrát serenády,rozmlouvám

s nimi jemně a duchaplně,jenže to vy,malá husičko,nemůžete pocho-

pit.Vznšené dámě člověk nemůže jen tak zničehonic navrhnout schůz-

ku jako vám.

-Jak víte,mladíku,že nejsem dáma z vyšších vznešených kruhů?

Co když jsem si jen vypůjčila šaty své komorné,abych si mohla podle

chuti zažertovat s panáčky,kteří se chytají na sukně jako kuličky bodlá-

ku?

Vstala,vztyčila hlavu a přešla do dokonalé francouštiny:

-Milosti,vaše chování mě nutí sejmout masku komorné a zbavit se

vaší dotěrnosti.Mé výlety do Prátru jsou jen dobrodružství vznešené

dámy!

-Madame,promiňte!Já,já jsem to už včera tušil,a proto jsem na vás

dnes tolik dotíral,abych vás přiměl odhodit masku.

Teprve nyní kavalír smekl klobouk,opsal jím obřadně kruh vzduchem

a zvedl jej do výše na znamení holdu

-Dovolte,Vaše Milosti,jsem nejurozenější kníže Eugen Khevenhül-

ler,nejmladší syn slavného nejvyššího hofmistra přeslavné císařovny,

Jejího Veličenstva Marie Terezie,a prosím,abyste mi dopřála čest nazý-

vat se vaším sluhou.

Marica napodobila kavalíra:

-Vaše Vysokoblahorodí nechť ráčí vzít na vědomí,že jsem zde ve mně

neznámem městě a přeji si zůstat incognito.

-Vaše Milost neráčí být z Vídně?

-Ne,ale můj slavný rodný dvorec neleží příliš daleko.

-Jistě slovutný zámek po předcích?

-Ano je bohatý miliony i slávou,ale slouží jako jakási poštovní

stanice.Žádný cestující,pochopitelně jen velmožové,se tam nikdy ne-

opomněl zastavit,aby vzdal hold mému domu.Dokonce i bavorská

princezna byla jednou naším vzácným hostem!

-Bavorská princezna?Tuším,že pocházíte z velmi,velmi vznešeného

rodu.Ale,Vaše Milosti,neměla byste chodit ven jen tak,bez doprovodu.

Mladé dámě z urozeného rodu by se to mohlo mít za zlé...

-Běda,jsem vdova!Mladá vdova.To je smutné,viďte?Před oltářem

jsem stála jen se zplnomocněným prokurátorem,protože můj snoubenec

pobýval delší dobu v Egyptě.Jenže než se stačil vrátit,zemřel na malá-

rii.Stala jsem se vdovou,aniž bych byla ženou.Můj bratr,princ Ligne...

och pane,prozradila jsem se.Pro jméno boží,vždyť tu jsem inkognito!

Mladík vyskočil nadšeně z lavičky:

-Výsosti,dávám vám čestné slovo,že zachovám vaše tajemství tak

dlouho,dokud si Vaše Výsost bude přát-vysekl poklonu podle dvorské-

ho ceremoniálu,a když nohou opisoval kruh,sklouz vykrojeným stře-

vícem do louže.

Marica potlačila záchvat smíchu a diskrétně jeho úklonu napodobila.

-Vaše Blahorodí,abyste věděl,já jsem...jsem vdova po vévodovi

z Brabantu,Klaudie Teofila Mercedes Graciosa.Přijela jsem do Vídně

kvůli velmi delikátní záležitosti.Nedovedu spravovat své nekonečné

miliony;nerozeznám kuře od telete,obilí od dýně,proto mě můj bratr,

princ Ligne,hodlá provdat za jakéhosi dvoana císaře Josefa.Císař ten

záměr podporuje,ale já chci nejprve ty kruhy poznat.Věřte,že je mi těž-

ko,protože bych se ráda provdala jen za muže,kterého bych milovala a

jenž by miloval mne.Musel by ovšem být dvořanem-vzhledem

k mému urozenému původu:má matka byla princezna,otec princ.

Mladíkovy malé šedivé oči jen hrály a ani líčidlo na jeho obličeji ne-

dokázalo zakrýt naději,jež v něm v té chvíli vzklíčila.

-Cítím že mě Vaše Vysokoblahorodí chápe-upírala na něj dívka po-

hled zpod krempy klobouku-a proto tak upřímně zvedám závoj z ta-

jemství svého života.Chci poznat svého muže na ulici,inkognito.Slyše-

la jsem,že se císař tudy často projíždí,ale celé tři dny jsem ho ani neza-

hlédla.Přijde mi to divné,vždyť se dokonce povídá,že se při těch pro-

jížďkách vždy potká s nějakou krasavicí.

-Nyní chápu,proč sem Vaše Výsost chodila.Chcete inkognito poznat

císaře.A mne zase srdce ponoukalo vás oslovit.Ach,Výsosti,jak jsem

šťasten,že s vámi smím sdílet vaše tajemnství,a prosím:přikazujte!Za-

svěcuji se vám a vašim rozkazům.

-Díky,příteli!Odpusťte mi tu hru na plebejské děvče.Vyjdu si ještě

několikrát inkognito,abych poznala vybraného mi snoubence a kruhy,

v nichž se pohybuje,a nebude-li se mi líbit,sňatek odmítnu.

-Výsosti,tuším,že si vás dnešní dvůr a ti,kdo jej tvoří,nikterak ne-

získají.Císařský dvůr vlastně neexistuje,je to skupina prostých lidí,

s nimiž my,vysoká šlechta,nemáme o čem mluvit.Císař je jen občan,

čím je potom dvořan?

-Kdybych si aspoň našla jiného!Takového,který působil u dvora

v minulosti.Musel by ovšem mít dvorský titul.Tím jsem povinna svému

původu.

-Výsosti,támhle jede císař.Je to on se svým tajemníkem.Vidíte?

Sedí v zeleném kočáře a sám řídí dvě herky.

-Dvě herky,a mohl by mít nejušlechtilejší hřebce!A ti by byli v sed-

mém nebi,kdyby je svěřil velení svého kočího.Že je to tak,kníže?

-A jaké ušlechtilé hřebce!Císař strašně snížil císařskou důstojnost.Jí

jen hovězí a zelí.

-Takové sprostě jídlo!Fuj!Ne,nepůjdu ho navštívit.Ne,ne,zelí,to

jsem v životě neviděla.Podívejte,další kočár.Vida:v něm sedí černě

oděná krasavice.A vedle ní-to bude jistě císařův lékař,že?

-Neznám ho.Vy víte,kdo je ta dáma?

-Slyšela jsem,že začala blouznit v kostele.Císař ji prý poslal na léče-

ní.Velice zajímavá žena...Teď jsem viděla císaře a mohla bych se vrátit,

že?

-Výsosti,jsem vám k službám,dovolte,najmu kočár!

-Ne,raději bych šla pěšky.Už od kolébky mě pořád někdo jen vozí.

Toužím po pevné půdě pod nohama.

Vstal a vysekl opět poklonu podle španělské dvorské etikety.

-Och,Výsosti,jsem přešťasten!

Vstala a napodobila jeho úklonu i hlas:

-Blahorodému synovi blahorodého otce má hluboká vděčnost.

Vydali se alejí Prátru.

Už za tmy dorazili do města.Dívka si přetáhla přes tvář hustý bílý zá-

voj.

V davu spatřila dva muže v hnědém panském oblečení.Navzdory

tmavým měšťanským vlásenkám poznala císaře a jeho tajemníka Davi-

lu.Zamířila se svým průvodcem k osvětleným oknům kavárny U mod-

rého hada.

-Kníže,vaše služba začíná.Doprovoďte mě do téhle,jistě mizerné,

hospody.Umírám hlady.Znají vás u dvora?

-Ne,já totiž ten nynější takzvaný dvůr bojkotuji.Můj otec býval císa-

řovniným důvěrníkem a já jako chlapec jejím pážetem.Do téhle kavár-

ny určitě nepřijde nikdo,kdo by mě znal.Ostatně můj plášť je dobrý pa-

raván.Schovám se za něj.

Opatrně vstoupili do přízemní místnosti,zaplněné měšťany.Někteří

hráli karty,jiní domino,někteří pokuřovali z lulek.Místnost byla nasák-

lá kouřem.

Usadili se do výklenku vedle železných kamen a objednali si čokolá-

du.Mladý kníže si zvolil místo zády do místnosti,aby ho nikdo neviděl,

a dívka se obrátila zády ke stolu,u něhož seděl císař s tajemníkem.

Mohla je kradí pozorovat v zrcadle.

Josef se naklonil k Davilovi:

-Povím vám,proč jsem sem šel.Žena mého lokaje v Burgu si mi stě-

žuje,že její muž utratí všechny peníze na číšnici z téhle kavárny,a ona

s dětmi nemá co jíst.Netušil jsem,že je něco takového možné.Dnes po-

žádal o volný den.Uvidím,zakládá-li se ženina stížnost na pravdě.

Josef vytáhl kapesník a začal si něco zaznamenávat.Tajemník se roz-

hlížel po sále.Ve velkém zrcadle se střetl s očima,při jejichž pohledu

se mu rozbušilo srdce.Klobouk a šaty prozrazovaly měšťku,ale podob-

nost očí ho upoutala.Zahleděl se do zrcadla,ale zahlédl už jen široký

žlutý klobouk a pod ním kulatou bradičku,drobné rty a bílou řádku

zoubků.

Císař podvědomě zvedl zrak a sledoval pohled svého tajemníka.Také

utkvěl očima na zrcadle:odrážel se v něm klobouk,který se sklonil ještě

hloouběji a zakryl tvář své majitelky.Císař se ohlédl a změřil si dívčinu

postavu.Vtom ho upoutal muž,jenž vešel do sálu.

-Můj lokaj!Uvidíme,co udělá.Prosím vás,projděte se po lokále a

nahlédněte přímo do tváře támhleté dívky v klobouku.Ale obezřele!

Vedle ní je šlechtický účes,pozor,ať jejího společníka nevyprovokujete.

Pokud tu osobu poznáte,buďte ještě opatrnější.Její postava a pohyby

jsou mi až příliš povědomé.

Davila se zvedl.

Za císařovými zády někdo horlivě debatoval.Dvakrát se ozvalo slovo

císař,ale jinak rozhovoru příliš rozumět nebylo.Josef vstal,aby si be-

sedníky prohlédl zblízka.

Nad modravým ubrusem se opíral o ruku vypasený brunátný obličej

s mohutnými nazrzlými kníry.Jemu naproti se za holbou piva mračila

velmi široká naběhlá tvář se silným spodním rtem.

-Promiňte pánové-uklonil se jim císař-vidím,že jste zdejší,a já

jsem ve Vídni cizinec.Rád bych vás s dovolením požádal o radu.

-Jen se k nám posaďte pane-usmál se vlídně muž s nazrzlými kníry.

-My nejsme žádní hejskové.Každému rádi posloužíme,ale také poví-

me pravdu do očí.

-To není zrovna artikl,na kterém se dá hodně vydělat!Jde mi o tohle:

přijel jsem z Itálie a rád bych se dostal k císaři.Poradíte mi,jak na to?

-K císaři?K tomu si můžete zaskočit stejně jako ke mně.Zajděte si

ke dvoru a řekněte,že chcete k císaři.Pustí vás do kontrolorgangu,a

pak mu můžete povědět,co chcete.Jsou pryč časy,kdy jen ti napudrova-

ní paníci byli páni.Císař jedná s námi měšťany jako rovný s rovným.Už

se u dvora nepotloukají šviháci,kteří zbůhdarma tyjí z našich mozolů.

Žádné parády,nic.

-Co je to potom za císařské dvořanstvo,prosím vás?

-Takhle nemluvte!-ohradil se druhý muž.-Vytratil se sice lesk a pa-

ráda,nejezdí se s šesterospřežím,dvorské slavnosti,dvořané a pážata

jsou fuč,ale zato máme nemocnice,chudobince,útulek pro hluchoně-

mé.Máme porodnici dokonce i pro neprovdané rodičky,školy a domo-

vy pro chudáky.Už se nepotloukají po ulicích jako kdysi.Není to snad

lepší?

-Würth je proto tak nadšeným císařovým stoupencem-vysvětloval

muž s napuchlýma očima-že má továrnu na kůže.Od té doby,co císař

zakázal dovoz kůží,narostlo Würthovi panděro.Ale ze začátku štěkal na

všechny ty novoty jako pes na prázdnou misku.

-No jo,když lidi povídali,že jsme na hutě.A vida:přitom jsme si

pomohli.Cizí zboží se sem nevozí,továrny vyrostly přes noc jako hou-

by po dešti,copak to není v pořádku?Ty si nemáš nač stěžovat.Obcho-

duješ víc než dřív,kamaráde.Bouřili jsme se proti císařovým novotám,

a stejně měl nakonec pravdu.

-Jenom nemá pravdu v tom,že nectí svaté.Víte,pane-ozval se muž

s nateklým obličejem-náš císař si klidně zruší svátek,jako by světci

byla dvorská pážata,které propustil.

-Co vykládáš?Copak nejsou světci,kteří nemají svátek,a přesto jsou

světci?

-Třeba si váš císař myslí,že i mezi světci by měla panovat rovnost-

poznamenal Josef.

-Vy jste rozumný člověk.Je to tak:čím míň světců se slaví,tím víc

továrna vyrobí.

Ale já prodám míň zboží v krámě.Prosím vás,pane,u vás v Itálii

jsou lidé zbožní.Pomyslete,co by řekli kdyby jim císař zrušil procesí a

pouti.To jsou přece posvátné dny!Lidé se o nich modlí.

-Co?-dopálil se jeho kníratý druh.-Hlavně se cpali a chlastali jako

prasata.A ani holky a mládenci se nemodlili růženec.Druhý den nikdo

nebyl k ničemu.Kůže se mi kazily.

-A kolik krčmářů,kramářů a perníkářů zbohatlo při procesích?Na to

se neptáš?

-Nereptej!Dokud panovaly staré pořádky,tak jsi chcípal,dnes máš

panděro,že si přes něj nevidíš.Mluvíš proti císaři,poněvadž u tebe ku-

puje pan arcibiskup Migazzi a dva smradlaví baroni.Ti by císaře utopili

na lžíci vody,protože nevolníkům dal svobodu.A nebylo to snad správ-

né?Celá říše neměla tolik obilí a kukuřice,co jich má jen naše Rakous-

ko od té doby,co sedláci obdělávají vlastní půdu.

-Proti tomu nemluvím,bouřím se jen proto,že je císař nevěrec,lute-

rán.Nemá v kostele svoje klekátko.

-Modlí se s druhými lidmi a stojí v kostele jako každý měšťan.Vím

to,říkali mi to ti,co ho viděli na vlastní oči.Člověk,který každému po-

může,každému přispěje nějakým zlaťákem,nemůže být luterán a nevě-

rec.Kdyby nehonil hasiče,už by vyhořela půlka Vídně.Na všechno do-

hlídne.Pravda,i já mu mám jedno za zlé.

-Co?-zajímal se Josef.

-Pohřby.Představte si,nenechá lidi pohřbívat,jak Pánbůh přikázal,

v rakvi,ale jen tak,jako loupežníky,v prostěradle.Prý je třeba,aby tělo

co nejdřív zpráchnivělo,a škoda dřeva.Slyšel jste někdy něco takové-

ho?-obrátil se mluvčí k Josefovi.

-Slyšel jsem,že Krista zabalili do plátna,a tak ho položili do hrobu.

Naše tělo není světější než Kristovo.

-To tedy máte pravdu.Víte,mně vlastně houby sejde,s jakou parádou

mě zahrabou:jestli v rakvi,nebo jen tak,ale svou matku,na mou čest,

pochovám v pořádné truhle,i kdyby mi dal císař hlavu useknout!

-Matku?Proč zrovna matku?-chtěl vědět Josef.

-Paně,má matka,to byla světice!Všechno pro mě obětovala.Sama

hladověla,aby mě uživila a postavila na nohy.Jí dám udělat pěknou du-

bovou rakev a své ženě taky.Nedejbože aby umřela dřív než já-i ta si

zaslouží pohřeb se vším všudy.Odmítla boháče a vzala si mě,chudáka.

Jsme spolu dvacet let.Nikdy jsem od ní neslyšel jedinou výčitky,nikdy

si nestěžovala,tak jak bych ji(nedej Bůh,aby umřela dřív než já!)mohl

hodit do hrobu jako psa.Pane,až do smrti bych neměl klid!

-Ba,tomu,kdo má matku,která se pro něj obětovala,a ženu,která ho

miluje,tomu to přijde zatěžko.

Císař se zamyslel a kramář s oteklýma očima zahučel:

-Každý den nějaká novota,a všechny staré obyčeje,všechny dávné

zvyky císař odvrhuje!

-Pane,a co vy děláte,čím se zabýváte?-byl zvědav vlastník továrny

na kůže.

-Sbírám starožitnosti,staré železo,staré erby,pergameny a podobné

smetí.

-A vynáší to něco?

-Je to pošetilá práce.

-Bylo by lepší-špitl kramář Josefovi-kdybyste se dal se mnou do

spolku a pašoval z Itálie datle a fíky.

-To se nesmí!

-Nesmí,ale kdo si ví rady,ten to dokáže,a vy nevypadáte hloupě.

-Nejsem zrovna na hlavu padlý,ale vy jste se předtím zasazoval za

obchodní zájmy proti císařovým dekretům.Kdybyste pašoval,poškodil

byste své kolegy,za něž jste se tolik bral.To je hřích,a vy jste zbožný

člověk.

-Slyšels?-zasmál se továrník.-Pěkně tě pán utřel.Ale vy nespustíte

oči z naší číšnice.Pane,dejte si pokoj,za přijde moc draho.

-Číšnice u vás baví i pány?

Samozřejmě,ale to je jen pro bohatší zákazníky.Kavárník vybíra od

každého kavalíra taky svou daň.

-No tak tedy spánembohem!Děkuji za příjemnou společnost a dobré

rady!-císař zamířil k Davilovi,který stál opodál.

-Nakoukl jste do tváře slečně,která si nás prohlížela v zrcadle?

-Zakrývá si ji kloboukem i rukama.

-Nevadí.Poznám jí podle postavy.Je to slečna Marica.A ten mladík?

-Neznám ho.Také schovává obličej.

-Zůstaneme tu ještě chvíli.Šéfe,rád bych si s někým zahrál šachy.

Kavárník chvátal najít hostovi partnera do hry a císař se otočil k Davi-

lovi:

-Viděl jste mého lokaje?Sedí tu.Celý plat utratí na číšnici,a žena

nemá co jíst.Ani druhé číšnice neposkytují hostům pouze kávu a pivo.

Však už to dáme do pořádku.

Kávárník se rozhlédl a mrkl na mladého pána v černé sametové hale-

ně.Sdělil mu,že jeden host hledá partnera na partii šachu.Maldík zamí-

řil k neznámému měšťanovi.Pozdravil,posadil se naproti a Josef táhl

pěšcem.

Davila se schoulil do rohu a sledoval každý Maričin pohyb.Císař se

maoko pohroužil do hry,ale také kradí pozoroval svou schovanku.

Když dohráli,upřel císař oči na partnera.

-Soudě podle široké kadeře vašeho účesu a nevalné hry jste umělec?

-Daleko lépe než šachy hraju na klavír.Bez ohledu na to nemám ve

Vídni úspěch.

-Kde jste byl doposud?

-V Innsbrucku,v arcibiskupské kapele,ale arcibiskup mě ponižoval

jako sluhu.

-A tak jste přijel do Vídně.

-Před čtrnácti dny,ale moje skladby tu nevyvvolaly žádný ohlas.Sly-

šel jsem,že císař je velmi muzikální.Chtěl jsem před ním zahrát někte-

rou ze svých skladeb,ale prý nemá o mých výtvorech příliš lichotivé

mínění.

-Třeba jim nerozumí.Smím se zeptata na vaše jméno?

-Jmenuji se Wolfgang Amadeus Mozart.

-Vy jste Mozart?Pokuste se,pane,zajít přímo za císařem a pomozte

mu,aby vás pochopil.Lidé,kteří celý den poslouchají skřípot vlastního

pera,ztratí sluch pro skryté kouzlo hudby.Zajděte za ním a vmeťte mu

do očí:,,Já jsem Mozart,umělec,poslouchejte mě a suďte!"

-Přesně to jsem mu už já také radil-vpadl od vedlejšího stolu roze-

smátý dobromyslný měšťan,který právě žvýkal klobásu.-Ať zajde do

kontroloru,tam se může ohlásit každý obejda,tak jak by nemohl on?

Prý i císař je muzikant.

-Občas tříská do klavíru,říká jeho nahluchlý hofmistr-zasmál se Jo-

sef.-Pane kavárníku,co se to děje?Proč se lidé shlukují na ulici?

-Prý tudy pojede císař,čekají na něj.

-Tak?Nezahrál byste si ještě partii,pane Mozarte?

-Jdu se podívat na císaře.Ještě jsem jej neviděl.Nepůjdete také,

pane?

-Díky,nezajímá mě.

Ozval se muž pojídající klobásu:

-Heleďte,vy jako cizinec byste mohl o našem císaři mluvit slušněji.

Nikdo se o nás tolik nestará jako on.

-Je to jeho povinnost.

-No,vy zřejmě patříte mezi ty se sedmi rody na erbu.Kdybych neměl

naspěch,pověděl bych vám,zač je toho loket-zabručel muž mastnými

ústy a hrnul se ven.

Také Marica v doprovodu svého kavalíra vyšla na ulici.

-A proč čekají na císaře?-obrátil se Josef ke kavárníkovi.

-Nedaleko se zřítil starý dům a zasypal několik lidí.Císař se tam urči-

tě půjde podívat.Musí jít kolem.Jenom mi vyhání hosty z kavárny!

-I mne,posledního.Pojďte Davilo!

Ve dveřích špitl Josef tajemníkovi:

-Moje maska je vynikající.Ani kavárník mě nepoznal.Takhle bude-

me od nynějška chodit mezi lidi.Přijíždí kočár.Pospěšte si,potřebujeme

jej.Kálmán jede s dámou?Nevadí,přisedneme.

-Nemůžete dál,pojede tudy císař.-volali lidé na kočího.

Měšťané zastavili fiakr,v němž seděla dáma v černém s doktorem Kál-

mánem.Císař stál vmžiku u kočáru.

-Madame,jsem Ignác Salm,dovolte,abych se svým průvodcem při-

sedl k vám do kočáru.Stalo se neštěstí,musím tam honem!

-Prosím jen račte!-Kálmán poznal císaře.Kočí práskl do koní.

-Co je to?Co si to dovolujete?Stůjte!Tudy pojede císař.Zastavte

je!-křičeli lidé jeden přes druhého.

Kočír odhrčel.

Marica,ukrytá s knížetem v davu,sledovala celý výjev.Pak zamířila

do sousední ulice a vzala si fiakr.

-Odpusťte,kníže,nemohu vám prozradit své bydliště,ale budu-li vás

potřebovat,dám vám vědět.Na shledanou,milý kníže.

-Čekám na rozkazy Vaší Výsosti!

Marica odjela.

Na Herrengasse před výstavným domem U modré holubice vystoupila

z kočáru,vyběhla po schodech,vklouzla do svých pokojů,tiše se pře-

vlékla a zamířila do salonu,po kterém rozčileně přecházela baronka Ro-

senbergová.

-Kde jste zase byla,slečno?Vy mě ničíte.Co bych udělala,co bych

řekla,kdyby přišel císař a ptal se po vás?

-Nepřijde.Má jinou práci.

-Co je vám?Plakala jste?

-No a co?Tak jsem plakala.Když mám chuť se hihňat,hihňám se,

když je mi do pláče,roním slzy.

-Slečno,vy jste poslední týden dočista jiná.Co se to s vámi stalo?

-Je ze mne vdova.

-Vdo-va?

-Dvojnásobná vdova.

Baronka se zasmála.

-Vy se,baronko,smějete,když se to nejmíň hodí.Jsu spát.Dobrou

noc.

-A přijde-li císař?

-Povězte mu,že se na mne zřítil dům a pohřbil mě ve svých troskách,

ale nemá mě kdo zachraňovat.

---------------------------

V paláci je ticho,světla pozhasínána.Tajemník Davila vystoupil do

krajního křídla určeného císařskému personálu a otevřel dveře svého

pokoje.Nad knihami seděl lékař baron Kálmán.

-Čekáte na mne,poručníku?

-Studuji jeden článek Gerharda van Swietena.

-Myslel jsem,že jste odjel s tou krasavicí,s níž jste nás odvezl k zří-

cenému domu?

-Řekni mi:to tys poradil císaři,aby použil našeho kočáru,nebo to byl

jeho vlastní nápad?

-Sám mě ve spěchu do něj vtáhl.Proč se ptáte?

-Tak,zajímalo mě to.Víš,jak před tou ženou prchal.Když ležela

v nemocnici,neustále mě prosila,aby ji císař přišel navštívit,ale nevy-

hověl;a dnes vpadl do jejího kočáru jako ona do jeho kabinetu.

-Nebojte se:chtěl se jen co nejdřív dostat na místo neštěstí.Nespálí

se o její ohnivé oči!Jak jen se do něj vpalovaly!Co je vlastně s tou že-

nou?

-Uzdravila se a o svém dobrodružství v císařově domě neví-

-Čí je?Kdo jsou její rodiče?

-Netuším.Od hcvíle,co se jí vrátilo vědomí,mlčí.Bydlí v pronaja-

tém domě,ale tam jí říkají jen madame a nikdo nezná její pravé jméno.

Chodím ji navštěvovat na císařovo i její přání.Vozím ji na procházky,

ale nechce jinam než tudy,kudy jezdívá císař.Miluje ho k zbláznění.Zá-

hadná žena.Ale pověz:co se dělo,když jsme vás vysadili?

-Chvátali jsme k zřícenému domu.Byl to děsivý výjev.Pobořené zdi

čněly do noci,na nich lidé s lucernami.Kolem nás vyděšené tváře.

Z trosek se ozýval hrozný nářek.Hrůza!Císař se prodíral davem,sotva

jsem mu stačil.Policista ho zastavil:,,Pane,na místo neštěstí mohou jen

ti,kdo se dobrovolně přihlásí za pomocníky."Na to císař:,,Hlásím se

poníženě za dobrovolníka!"

Pustil nás.Narazili jsme na lidskou hlavu čouhající z rozvalin.Muž

byl řiv.Císař si klekl a začal rychle odhrnovat cihly.Přitom nešťastníka

povzbuzoval,aby neztrácel naději.Pomáhal jsem mu.Jak jsem byl

šťastný!Byl jsem s ním sám,jediný.

-Blouznivče!Nikdo ho nepoznal?

-Nikdo.Pak se dostavil komisař.Když mu pohlédl do očí,komisař

hned věděl,koho skrývá černá měšťanská paruka.Sehnul se k úkloně,

ale císař na něj zavrčel:,,Raději se skloňte k tomuhle chudákovi!"Ko-

misař upadl do pořádných rozpaků.Císař velel záchranným pracím a

sám lidi zachraňoval.

-To je jeho tempo.

-Věřte mi,že všichni sotva popadali dech.Když byl poslední ze zasy-

paných venku z trosek,zase jsme se vecpali do davu,který ani netušil,

že tím nejhorlivějším zachráncem v hnědém měšťanském kroji byl císař.

Nemáte ponětí,jakými účastnými slovy utěšoval postižené a jejich rodi-

ny.Bože můj,lidé plakali,a najednou někdo zvolal:,,Vždyť to je císař,

lidi!"Dav mu začal provolávat slávu,chytili ho za kabát,ale všem ute-

kl.

Dostali jsme se na roh ulice,komisař s námi.A teď poslouchejte:císař

nasedl do kočáru,zvedl lucernu a na sedadle začal úřadovat.Kočár se

změnil v císařský kabinet.

-Jaké příkazy vydal?

-Postiženým vyplatil tisíc dukátů a všechny rodiny ubytoval do zá-

meckých hospodářských budov.Už zítra komise prohlédne všechny sta-

ré domy a obyvatelé zchátralých budov budou přestěhováni do augusti-

ninského kláštera.

-To je správné,i když arcibiskup Migazzi nebude mít velkou radost.

Pak jste se vrátili do Burgu?

-Ano,a ještě jsme pracovali.

-Slyšel jsem v předsíni,jak ti diktuje nějaký dekret o pašování.

-Ano,představte si:v kavárně se dověděl,že lidé vzdor jeho příkladu

pašují,a tak nařídil veškeré pašované zboží ničit veřejně na náměstí.

-Ještě něco diktoval?

-Vydal zákaz zaměstnávat v lokálech ženskou obsluhu.

-To zas bude křiku!Hoštinští si to nedají líbit.

-Ať!U Hada jsme viděli na vlastní oči,že si číšnice vydělávají ne-

mravným způsobem.Svého lokaje císař propustil,poněvadž utrácel pe-

níze na číšnici.Vyměřil mu penzi,ale dostávat ji bude jeho žena.Byla tu

před chvílí a císaři s pláčem děkovala.Přidělil jí doživotně osm zlatých.

-Vím,že neudělá nic,dokud se sám nepřesvědčí.Ale chtěl jsem se tě

zeptat,oč šlo v kočáře.Císař se tázal:,,Zůstala v kavárně,nebo odešla?"

O kterou ženu se to zajímal?

-Ach,nemluvme o tom!

-Prozrazuješ se.Už v kočáře jsem tušil,že se tě ptá na slečnu Maricu.Jen mi

přišlo divné,kde by se slečna vzala v kavárně.

-Byla tam v přestrojení.

-Napodobuje císařův zvyk bloumat v převleku po městě?To je pěk-

né!

-Nevím,proč to dělá.V zrcadle neustále pozorovala náš stůl.Proč?

-Proč?Špehuje císaře!

-Špehuje?Tak tedy přece jen miluje jeho?

-Snad ne mne!Ale ty jsi vážně neopatrný.Když jsi dnes v kočáře od-

povídal na císařovy otázky týkající se slečny,sám sebe jsi denuncoval.

I hlupák musel poznat,že jsi do ní zamilovaný.A císař to viděl.

-Podle čeho tak soudíte?

-Červenal jsi a bledl a hlas se ti chvěl.Císař je šlechetný,velkomysl-

ný,ale srdce,víš,co je to žárlivé srdce?Příšera,která kolem sebe zuřivě

kouše.Prozradil ses.

-Císař si toho všiml?Opravdu?

-Tobě poroučí tvoje horká krev.Mé pozorování je chladné a říkám ti:

neušlo mu to.Dokonce na mě mrkl a usmál se.

Mladík si otřel čelo.

-Všiml si toho,a přesto mě poslal nahoru?To není možné.Nebo mě

chtěl vyzkoušet.

-Kam tě poslal?

-Když jsme se vraceli z místa neštěstí,dal zastavit v Herrengasse a

poslal mě nahoru k ní,abych ho ohlásil na desátou hodinu večer.Ale ba-

ronka vzkázala,že slečna je nemocná.Neřekl nic a odjeli jsme do Bur-

gu.Těsně předtím,než jsme skončili práci,mi dal dopis,abych jej slečně

poslal.

-A poslal jsi jej?Slyšíš?Zaskočila tě ta otázka?Snad jsidopis nezadr-

žel?

-Máte mě za ničemu?Myslíte,že bych se k němu mohl zachovat

podle?Poručníku,jak můžete...

-Žárlivé srdce je silnější než naše ctnosti.

-Proti císaři se nemohu prohřešit ani kvůli ní!

-Takže jsi dopis poslal?

-Rozkaz zní poslat jej zítra ráno.Mám dopis u sebe.

-Díky Bohu!Nepokoušel ses do něj podívat?Kdybys jej otevřel,do-

věděl by ses trpkou pravdu.V nejistotě je přece jen naděje.

Mladík němě zíral před sebe.Zorničky se mu zvětšovaly.Sevřel hlavu

do dlaní.

Kálmán se uvelebil v křesle.:

-Zase v tobě hlodá červ.Tomu je třeba učinit přítrž.Sedni si sem ke

mně!Zapřísahal jsem se tvé matce,ž o tebe budu pečovat jako o syna:

víš,jak se třese o svého jedináčka.Takže:karty na stůl!Co je s tou dív-

kou?Popletla ti hlavu?Nebo tebou cloumá vášeň?Mluv,chlapče,jako

by ses zpovídal vlastnímu otci!Může to děvče za tvé poblouznění?

Svedla tě?

Mladík položil hlavu na stůl.

-Poručníku,já jsem strašlivě nešťastný!

-Nešťastníku!Jak dlouho to trvá a jak to začalo?

-Jak?Nevím.Když jste mě přivedl do služby k císaři,císař si mě ob-

líbil.Bral mě všude s sebou,i do Laxemburgu.Tehdy jsem ji spatřil po-

prvé,v bílých šatečkách a v bílém kloboučku,pod ním temně modré oči

jako dvě kolečka nebe v bílých oblacích.Smála se.Brebentila.Její slova

byly orosené kvítky.

-No,no,nech květiny květinami.

-Poprvé,když jsem ji vezl v loďce,ptala se mě,odkud jsem,jestli

mám otce a matku a mám-li rád císaře.Hrál jsem jí často na housle.

Chválila mě,povídali jsme si o císaři,vždycky o něm.Nevadilo mi to.

Zbožňuji-li ho já,jak by ho nezbožňovala ona,když je jejím ochrán-

cem?Och,byl jsem nejšťastnější člověk na světě.Měl jsem je rád oba,

zbožňoval jsem je,dokud jste mě před týdnem nevytrhl z nádherného

snu.

-Kéž bych to udělal dřív!A teď dávej pozor:Hrozí nebezpečí,že

zničíš svou matku.Počkej!Nevyskakuj!Matka od tvé kariéry u císaře

očekává splnění svých nadějí.Víš,že jste přišli o všechen majetek?Víš;

proto jsem tě přivedl ke dvoru.Kvůli matce,jejím jménem,tě vyzívám,

abys tu dívku pustil k vodě.Moje podezření ještě nemusí nic dokazovat,

jsem však přesvědčen,podle různých změn,které na císaři pozoruji

(a podle jejího chování to můžeš posoudit sám),že ji císař učiní svou

milenkou.Co je,Davilo?Smí muž vzlykat?

-Proč,proč jste mi to řekl?Zabil jste mě.

-Jsi tou svou láskou k ní dočista nemocný.Pokus se z ní aspoň léčit.

Hlavu vzhůru!Buď už a syn!Ostatně,třeba se mýlím,třeba to není

tak,jak se domnívám.Budeme celou tu záležitost sledovat,rozumíš,a

najdeme-li důkazy,bude to něco jiného.

-Důkazy?-šeptal si mladík.Jeho ruka se instinktivně dotkla kapsy.

Otřásl se jako pes,když ho strčí do vody.Přistoupil k umyvadlu a smočil

si čelo.

-Tak,tak,to je rozumné.Studená voda člověka vzpamatuje.A teď

jdeme,hochu.Buď moudrý,kdo ví,co za tím vším vězí.Nejistota je

dobrá věc.Dobrou noc!

-Počkejte,ještě okamžik.

-Máš mi ještě co říci?

-Něco bych vám dal.

-Co okolkoješ?Oč jde?

-Vezměte k sobě císařův dopis pro ni.

-Přece jen bys jej otevřel?

-Prosím vás matčiným i svým jménem,neodsuzujte mě!Neotevřu

ten dopis,neotevřu!Byla by to podlost.Mám císaře až příliš rád.Ale

nechci zůstat s tím dopisem celou noc sám.

-Už se nám tu zase potlouká pod oknem?Zkusme ho vyprovokovat;

uvidíme,co udělá.Rosenbergu,sfoukněte svíčky,aby to vypadalo,že

jsme opustili kabinet.Budeme ho sledovat za záclonou.Pojďte!Vy také,

pane tajemníku!

-Stojí za akátem,Veličenstvo.

-Zahalil se do pláštěnky.

-Věnuje až příliš horlivou pozornost našemu oknu.Snad sem nehodlá

vylézt?

-Vyšplhat do tak nízkého přízemí,k tomu není třeba mnoho obratnos-

ti.

-Skutečně míří k nám.

-Až skočí dovnitř,rozsviťte!

-Už leze,Veličenstvo.

-Tiše!

V otevřeném okně se zjevila černá silueta.Pohledem se pokouší pro-

niknout tmu uvnitř.Naslouchá.Všude ticho.Bez hlesu se spouští do-

vnitře.Stojí.Nic se nehýbá.Opatrně udělá pár kroků po koberci.

V ruce hofmistra Rosenberga vzplála svíčka.

Čená silueta se vrhla zpět k oknu,ale vletěla přímo do rukou císaři.

-Kampak?Nač ten spěch pane?Když už jste mě ráčil vytrhnout z de-

baty,musíte mi dovolit nečekaného hosta náležitě uvítat!prosím,sejmě-

te škrabošku,posaďte se a docela přátelsky mi sdělte účel své noční ná-

vštěvy.Ale honem,čeká mě ještě spousta práce.

Neznámý mlčí a jen se choulí do černé pláštěnky.

-Nuže?Pane,slušné mravy velí,že se člověk v cizím domě má před-

stavit.Nehodláte tak učinit?Pane hofmistře,představte nám tedy hosta

sám!

Rosenberg vztáhl ruku po návštěvníkově škrabošce.

Maskovaný zjev bleskurychle zvedl cosi k ústům.Mladý tajemník

skočil a uchopil jej za obě paže.Na podlahu spadla štříbrná trubička.

Černá pláštěnka sklouzla podél těla.

Císař si opřel ruce v bok:

-To je tedy půvabné odhalení!

Zpod dlouhých řas bezradně hledí ohnivé černé oči.Žíznivé rty v sou-

ladném obličeji se mírně pootevřely.Těsný mužský šlechtický oděv zdů-

razňuje nápadnou krásu ženských tvarů.Císařův pohled si změřil ná-

vštěvnici od hlavy po dokonalé nohy.U nich zahlédl stříbrnou trubičku;

shýbl se pro ni:

-Vida,chtěla se umlčet jedem.Zajímavé!Jenže,madame,vy sama

jste mi vnutila právo žádat vás o vysvětlení.Povíte-li nám pravdu,odejdete

z tohoto domu,jako byste do něj nikdy ani nevkročila,i kdyby šlo o ne-

vímco.Celý týden,každý večer,co jsem tu diktoval panu tajemníkovi,

rušil nás pod oknem váš černý klobouk a plášť.Račte nám to vysvělit.

Žena stojí s rukama zkříženýma na bílém hedvábném živůtku,indis-

krétně zdůrazňujícím rozkvetlá dívčí ňadra.Velké černé oči,blouznivě

roznícené,se upírají do neurčitého bodu.Sametovou bělost pleti zalévá

ruměnec extáze.

-Kdo jste?

Rudé rty se otevřely:

-On je slunce!Je to on!

Josef netrpělivě mávl rukou:

-Hledáte angažmá u divadla?

Příkrý tón v jeho hlase návštěvnici zmátl.Obrátila oči k císaři.Temné

řasy zastínily zorničky jako černý závoj.

-Mluvte,co tu pohledáváte?

-Císař je slunce,přitahuje mě-pokračovala monotóně zvýšeným

hlasem.-Vidím ho!Je sladké zemřít!

-Dámo,pro vás jsou zřejmě jen dvě cesty:do blázince,nebo do diva-

dla.

-Veličenstvo,pohled má velmi kalný-upozornil hofmistr.

-Pane tajemníku,viděl jsem tu dnes doktora Kálmána.

-Ano,je v laboratoři.

-Požádejte ho,ať sem hned příjde.prosím,posaďte se,paní!

Rosenberg nabídl dámě židli;ta se však náhle zapotácela a klesla na

zem.

-Omdlela ,Veličenstvo.Musíme jí položit na pohovku.

-Do mé ložnice.Zvedneme ji.

Odnesli omdlelou do přilehlého pokoje.

-Mdloby nasvědčují,že s ní není vše v pořádku.

-Nevyznám se v ženských mdlobách.

-Je velice krásná.

-To je.už jde Kálmán.Doktore,podívejte se na našeho podivného hosta!

-Hluboké bezvědomí.

-postarejte se,aby se dáma co nejdřív porbrala,a my jdeme.

Rosenberg a tajemník se spolu s císařem vrátili do malé pracovny.

-Zbytečné intermezzo,ale rozhodně originální.Podívejte,naším mla-

dým tajemníkem docela otřáslo.

-Veličenstvo,už týden obchází váš dům.Je to divné.

-Uvidíme,jak si s ní poradí doktor.

Císař sáhl po popsaném listu papíru,ležícím na stole před tajemní-

kem a chvíli četl.Pak zvedl tázavě oči k lékaři,který přišel podat zprá-

vu.

-Mladá dáma se sice probrala z mdlob,má však vysokou horečku.

Neustále blábolí o slunci a císaři..

-Pokud tak Veličenstvo rozhodne...

Vytrh je šílený výkřik.Vrhli se do ložnice.

Na podlaze stála dívka a rvala ze sebe poslední kousky prádla.Jejich

očím se naskytl pohled na tělo dokonalé krásy.Ruce zabořila do tem-

ných kadeřavých vlasů:

-Pomoc!Zachraňte ho!Zachraňte ho!

Rozběhla se k oknu.Lékař za ní.Zachytil ji.Klesla jako pták,jemuž

v letu prostřelili křídla.

-Veličenstvo,dovolte,abych ji položil na vaši postel.

-Na mém slamníku se jí nebude ležet zrovna pohodlně.Tajemníku,

prosím vás,ať nám lokaj půjčí svůj péřový polštář.

-Přinesl bych z laboratoře lék,kdyby někdo dohlédl,aby nám nevy-

skočila z okna.

-Rosenbergu,zkusme si zahrát na ošetřovatele.Pospěšte si,doktore!

Císař s hofmistrem se postavili k posteli.Pozorovali krasavici:ležela

se zavřenýma očima a dýchala rychle a ztrhaně.

-Povídejte mi o něm!-spustila opět monotóně. -Ó,jak je to krás-

né.Josef osvoboditel.Pusťte mě!Chci ho vidět!-začala sebou zmítat,

pak znovu umdlela:-Jde!Pusťte mě!

Lékař se vrátil.Obložil ležící ženě hlavu mokrými ručníky.

-Umřela jsem v Josefově pokoji-zašeptala jako ve snu.-Neví,že

jsem umřela kvůli němu.Proč to neví?Pusť mě,miluji císaře.-Posadila

se a chtěla slézt z postele.

Lékař jí násilím přinutil ležet.

-Co je s tou neznámou kráskou,doktore?

-Nervový otřes,Veličenstvo,pominutí smyslů.Bude jí sotva šestnáct.

zřejmě se z celého srdce zamilovala a zešílela.

-Vyléčíte ji,že?

-Nejlépe by jí vyléčil ten,kterého miluje.

-Zítra ráno odvezte dámu do nemocnice a starejte se o ni!

-Zdá se mi,že jde o náhlé onemocnění.

-S vaší péčí se jistě uzdraví.Dobrodružství v domě osamělého muže

by mohlo uškodit její pověsti.Vynasnažte se,aby celá ta věc zůstala na-

ším tajemstvím.

-Ale co s ní,až se dá zase do pořádku?

-Musíme vypátrat,čí je,a odevzdat ji rodině.než se uzdraví,máte ji

na starosti.

Josef vzal Rosenberga pod paží a zamířil do sousední místnosti.

-Tak ne divadlo,ale šílenství.Hm,nešťastnice si v pominutí smyslů

spletla svého Josefa s císařem.

-Vyloučeno!Z toho,co říkala,jsem vyrozuměl,že se zamilovala do

Vašeho Veličenstva.

-Opravdu?Jsem jí sympatický?Konečněžena,která miluje i mne!-

zasmál se císař ironicky.

-Jste k sobě nespravedlivý,Veličenstvo.Jestliže hraběnka Vojkffyová

neopětovala vaše city,je dnes řada žen,které vás...

-Tečka.Nemám čas na debaty o ženách.Půl hodiny jsme promarnili

na hlouposti.Do práce,příteli!

Vrátil se do pracovny a začal rychlými kroky přecházet sem tam.

-Pane tajemníku,hlavu vzhůru!Berte to tak,jako by noční motýl na-

letěl na svíčku,a pokračujme v práci.Kde jsme přestali?Aha...Den co

den chci dokázat národům této říše,že nemám jiný úkol než celý svůj

život zasvětit dobru lidu.Tomu dobru se musí podřídit všechny stavov-

ské i osobní zájmy i stavovská privilegia.Nejvíce pozornosti je třeba

věnovat selskému lidu a v souladu s tím jeho půdě,ze které vše pochází

a do níž se vše vrací.Názor menšiny,že svá privilegia dostala z milosti

boží,je stejně absurdní,jako by byl absurdní panovník,který by si do-

mýšlel,že země,jíž vládne,patří jemu,a ne občanům státu;kdyby si

panovník představoval,že miliony občanů byly stvořeny pro něj.Pa-

novník je tu vpravdě pouze proto,aby oněm milionům sloužil.Panovník

není nic jiného než nejvyšší úředník státu.Panovník,to není hodnost,to

je povinnost k národu,a této zásadě budu sloužit čestně a příkladně do

smrti.Moment,tajemníku,neslyšíte?

Do noci zaburácelo děsivé vyzvánění kostelního zvonu.Zvonil stále

hlasitěji a rychleji-jako by jeho srdce rozhoupával strach.Bylo to volá-

ní o pomoc.

-Někde hoří.Asi hrozí nebezpečí.Zaskočím se tam podívat a vy tu

počkejte,hned se vrátím;pak budeme pokračovat.

-Směl bych jít s vámi,Veličenstvo?

-Raději zůstaňte tady,třeba bude Kálmán potřebovat pomoci s tou ší-

lenou.

Lokaj už stál ve dveřích s měšťanským kabátem a kloboukem a císař

se rychle svlékal z domácího fraku.Nikdo se mu ani nepokusil pomáhat:

byl se svou toaletou hotov za pár okamžiků a spolu s Rosenbergem vy-

šel ven.

Tajemník vstal a upravil si účes.Tváře urostlého a vysokého mladíka

byly bledé,oči se dívaly poněkud zkormouceně.Vyhlédl oknem do par-

ku.

Vešel doktor Kálmán.Statný muž s kulatým ruměným obličejem,vše-

mi rysy prozrazujícím zdravého muže středních let,za sebou tiše zavřel

a přistoupil k zasněnému mládenci.

-Císař se samozřejmě běžel podívat k ohni,a ty?

-Nechtěl mě vzít s sebou.Ráno jsem se s ním byl podívat u povodně.

Bylo to jako obvykle.Na voru zachraňovali rodinu.Děti ječely strachy.

Císař měl dojem,že táhnou vor příliš pomalu a sám se chopil lana.Vor

byl vmžiku u břehu.Jeden policajt,který zřejmě ani netušil,kdo je ten

dobrovolný zachránce,se na něj osopil:,,Co vy se do toho pletete?"Cí-

sař odsekl:,,Vy se zase do toho pletete moc málo."Když ti chudáci vy-

skákali na břeh,strčil jim císař 50 dukátů a zmizel.Stěží jsem ho

našel mezi dalšími postiženými.Vyprávěli mu zeširoka o svých trampo-

tách.A on jen poslouchal a poslouchal.Doktore,v té chvíli byl ten přísný

muž jen jedno velké srdce.Zbožňuji ho!

-Kdo by ho nezbožňoval?Ale jednou při všech těch neštěstích může

něco zlého potkat i jeho.Neměl by se tak dávat všanc.

-Kdo by jemu dokázal ublížit?

-To nemyslím,ale vždycky se vystavuje nebezpečí.Budete ještě dnes

v noci pracovat?

-Nejsme hotovi.Bože můj,věčně přemýšlím,kde se v něm bere tolik

síly!Od rána do noci jen pracuje a pracuje a stihne takovou spoustu

věcí.

-Nevyčerpává se pošetilostmi.Podívej,támhle leží krasavice,

která pro něj zešílela,a on si jde klidně k požáru.

-Povězte,doktore,je chladný vůči ženám?

-On?Ty myslíš,že spí na slamníku jen tak pro zábavu?Alkoholu se

ani netkne,jí jenom hovězí a vyhýbá se dráždivým pikantním pokrmům.

Říkám ti:krotí svůj vášnivý temperament,aby byl co nejodolnější vůči

lásce;ví,co by takové milostné vzplanutí znamenalo pro jeho život,a

práci.

-Ale nežije docela bez žen?

-Uznává jen nymfy.Žena v jeho slovníku představuje až poslední

písmeno v abecedě.To je vysvětlení jeho neuvěřitelné houževnatosti

v práci.Jsem rád,že je to tak,třebaže se zdá,že by v tom mohl nastat

zvrat.Toho bychom ovšem my,kteří očekáváme jeho velké činy,trpce

litovali.

-Bude se ženit?

-Nejspíš ne,ale denodenně mu hrozí nebezpečí,že ho opanuje lás-

ka.Pokud se tak už nestalo!?Je to čertovská holka.Lilie a satanáš v jed-

né bytosti a každý den jí má v patách.

-Kterou máte namysli,poručníku?

-Blázne,cožpak je to tak těžké uhodnout?

-Nevím,a o koho jde?

-A co slečinka?

-Cože?Marica?

-Vida,vida,tvůj hlas prozrazuje zděšení.Snad ses do ní sám nezamiloval...?Ale

přece by ses tolik nezapoměl?Nebudeš snad císařovým sokem?

-Psychologie vás ráčila hrubě oklamat.Moje srdce je dočista volné.

Má láska jsou císařovy ideály,mé štěstí-práce s ním.

-Pak jsme za jedno.O té věci mlč a buď obezřelý.Kamarádění s tou

slečinkou by tě mohlo zničit.Teď zajdu za tou bláznivou.

-Opravdu se zamilovala do císaře?

-To je jasná věc.Lidé ho zbožňují,vyprávnějí si o něm,a konečně je

urostlý a vlastně hezký.O jeho modrých očích se povídají legendy.Jaký

div,že se mladé děvče zfamrfnělo.Jdu,aby mi nepláchla oknem.

Tajmemník osaměl.Opřel se o psací stůl a nyvě se zahleděl z okna na

větve,pohroužené do nočního spánku.Vytrhl ho spěch,hluk a jasný,zvonivý dívčí hlas.

Dveře koridoru se otevřeli a mezi nimi se zjevila půvabná tvářička le-

movaná krempou bílého klouboučku.

-Pane Davilo,císař tu vážně není?

Mladík vysekl poklonu:

-Veličenstvo šlo k ohni.

-To nevadí,počkám na něj.

Otočila se do chodby,k baronce Rosenbergové,která ji doprovázela:

-Milá,zlatá baronko,počkejme na něj!Ne,nebude se zlobit.Musím

s ním mluvit.Říkám vám,že musím,právě teď.

Dívka vtáhla vysokou dámu dovnitř takovou silou,že baronka klo-

pýtla a div neupadla.

-Co kdybych si zlomila nohu?-zamračila se.

-Půjčila bych vám svou.Posaďte se,Vaše Milosti.Nezavírejte očka!

Budu vám povídat veselé hostorky o mniších.Vyberte si:dominikány,

augustiniány,trapisty,karmelitány...

-Slečno,nevidíte,že pan tajemník poslouchá?

-Doufám,že nemá tu smělost zacpat si uši když já vyprávím?Ano či

ne?

Mladík se usmál a plaše pohlédl na dveře,za nimiž doktor Kálmán

ošetřoval neznámou dámu.

-Co je?Proč se tam diváte?Císař je přece jen tady?

-Není,slečno,ve městě hoří.

-Vím,ale vy jste pohlédl támhle na ty dveře,jako by za nimi byli tři

císařové.

-Víte,slečno,že nemám důvod se bát.

-Baronko,vám se zavírají oči.Jenže já se musím dočkat císaře.Mu-

sím mu povědět něco důležitého.Hned vás probudím.Poslouchejte:byl

jednou jeden kvardián a ten měl růženec z nakrájené klobásy...vy se nes-

mějete,baronko?Pohoršujete se?A co vy,pane tajemníku,proč vy se

nesmějete?

Mlčel a plaše vyhlížel dělící je od podivného císařova hosta.

-Nechte tajemníka na pokoji,má práci a vy mu tu brebentíte

a tancujete po kanceláři.

-To je nápad!Pojďte hrát,baronko!A já si s panem tajemníkem za-

tančím,než příjde císař.

Tajmeníkův pohled znova utkvěl na protějších dveřích.

-Klavír odnesli.Je rozladěný.

-Tak hrajte vy na housle a já budu tančit sama.

-Odpusťte,slečno,nemohu,musím pracovat.

-Tak pracujte!No,sedněte si,prosím vás,a pište!Teď jsem císař já.

Nuže-dívka napodobila Josefa,jak přechází po místnosti,a diktovala:

-Vaše Veličenstvo,váš tajemník,Albín urozený Davila,který býval

vždy laskavý a veselý kavalír,se dneska změnil v nesnesitelného protiv-

ného náfuku!...to je můj reskript.

-Ale,slečno,co řekne císař jak jednáte s jeho tajemníkem,kterého si

tak váží?

-Proč si pan Davila neváží mě?

Mladík vstal.

-Slečno,čím jsem si zasloužil tuto výtku?

-Ještě se ptá?Chci,abyste hrál,abych neměla dlouhou chvíli,než při-

jde císař.Chci tancovat!

-Slečno Marico-ozvala se znovu baronka-všichni tancujeme,jak

vy pískáte.

-Dejte mi housle,hned vám zkusím zahrát.Pane tajemníku,co je to

dneska s vámi?Jak se to chováte?

Z vedlejšího pokoje dolehl hlasitý ženský výkřík.Dívka pohlédla na

dveře,pak na tajemníka.

-Slečno,nesmím dovnitř nikoho pouštět.

-Je tam císař?

-Není,ale mám rozkaz...

Odstrčila ho a vpadla do ložnice.

V císařově posteli seděla rozcuchaná krasavice a civěla před sebe.Lé-

kař doktor Kálmán stál u ní.

-Kdo je ta dáma?

-Vaše Milosti,jakási prosebnice padla před císařem do mdlob.

Nemocná sebou škubla:

-To je ona!Ven!On je můj,můj!Ven!

Okamžik dva sledovala Marica podivný výjev,pak vyběhla do kabi-

netu.

-Pojďme,baronko,spěcháme!

-Co je vám najednou?Zlobíte se,že tu císař není?Příjdeme zítra zno-

vu,jestli chcete.

-Nechci.

-Hněváte se na mě?

-Ne,ne,ne!Jdeme!

-Na koho se zlobíte?

-Na kvardiána.

Otevřela baronce dveře a když vyšla do koridoru vrhla Marica na ta-

jemníka hněvivý pohled,

-Proč jste mi hned neřekl,že má návštěvu?

-Promiňte,ale nesměl jsem.Chcete-li,nepovím císaři,že jste tu byla.

-Povězte mu,co chcete.Houby mi na tom sejde-bouchla za sebou

dveřmi.

Doktor Kálmán se vyřítil z ložnice do kabinetu:

-Proč si jí nezabránil tam vejít?

-Nedokázal jsem jí zadržet;vrhla dovnitř jako velká voda.

-Jak odešla?

-Vzteklá,rozčilená.Práskla dveřmi.Proč pokyvujete hlavou?

-Protože její chování jen potvrzuje,co jsem ti říkal.Žárlí.To je dů-

kaz,že ho miluje.Hochu,proboha,ty jsi ale zbledl.Opravdu jsi nevěděl

co se mezi lidmi šušká už několik měsíců?Varuji tě v pravý čas.Mávni

rukou a na všechno zapomeň.Takové ženy nezanechávají hlubší stopy.

Cizí milenka není nikdy tak přitažlivá jako cizí žena.

-Jak víte,že je jeho milenkou?

-Mohla by být.Ano i její anděl strážný by nemohl odolat takové koke-

térii.Není divu,je to dítě zábavy a nic jiného.

-Je nemanželské dítě?Čí?

-To nevědí ani císařovi přátelé.Našli ji na poštovní stanici v There-

siandordfu.Přivedla ji na svět žena z lidu,která tam už přišla s outěžkem

a na stanici obsluhovala cestující jako číšnice.Otcem byl prý nějaký

urozený pán,jehož jméno si nepomatovala ani nastávající matka.Vidíš,

tedy,že tenhle románek slečnu ani v nejmenším nedoporučuje.

-Proč?Může snad za to že její otec byl bezcitný ničema?Páni šlech-

tici měli právo svést kterékoli služebné děvče.I to patřilo k jejich privi-

legiím.Však císař přistřihne křidýlka i téhle morálce.

-Teď nejde o morálku,ale o slečnu,o císaře a o tebe.Řekl jsem ti,aby

sis dal pozor.

-Vaše varování je zbytečné.

-Kéž by!

-Slyšíte?Císař přijel.Proboha,neříkejte mu,že tady slečna byla!

-Blázníš?Cožpak se jemu dá lhát?Ty bys i tohle kvůli tomu děvčeti

dokázal?Měj se na pozoru!

Císař vstoupil rozpálený a zpocený.Lokaj přispěchal s domácím fra-

kem.Josef svlékl měšťanský kabát a všiml si Kálmána.

-Jak se daří vaší pacientce,doktore?Je jí lépe?

-Bohužel,veličenstvo,uškodilo jí nové rozčilení.

-Měla znovu záchvat?

-A ve chvíli,kdy do pokoje vpadla slečna Marica.

-Slečna byla tady?Uvažoval jste za potřebné vést jí na návštěvu k

šílené?

-Slečna slyšela její hlas a vnikla do pokoje násilím.

-Můj milý doktore,proč jste neužil své lékařské autority?

-Před slečnou kapitulují všechny autority,s vyjímkou vašeho veli-

čenstva.

-Nebyla to situace zvlášť vhodná pro oči mladého děvčete.Co říkala?

-Chtěla vědět jméno té ženy.Když jsem jí neuměl odpovědět,vyběh-

la z pokoje a dopáleně odešla.

-Hm,doktore,myslím,že byste našemu nočnímu motýlu udělal dob-

rou službu,kdybyste jej co nejdřív pustil ze sítě do které se chytil.Mož-

ná ještě dnes?

-Dokud se neuklidní,raději bych to neudělal.

-Dobře.Dokončím práci a půjdu spát do Burgu.Zítra děvče odvezte,

a jak jsem řekl,dokud se z toho nedostane,máte ji na starosti.Pane,ta-

jemníku,pokračujeme.

Kálmán vyšel z kabinetu.

-Poznamenejte,pane Davilo,mému pokladníkovi,aby zítra vyplatil

500 dukátu rodině Schuchmerově,která přišla při požáru o střechu

nad hlavou.

-Takže všechno nezachránili?

-Nešlo to.Hasiči dělali,co mohli,ale organizace byla dost chabá,a

tak úspěch byl mizivý.Přišel jsem na jednodušší a praktičtější způsob,

jak hasit.Také vám jej nadiktuji.Zítra pošlete můj návrh komisaři ať mu

výcvik hasičů přizpůsobí.

Císař přecházel po kabinetu a hlubokých hlasem rychle diktoval.

Po půlnoci se zastavil.

-Běžte si lehnout,milý tajemníku.Dnes jsem vás unavil až hanba.

-Kdyby vaše Veličenstvo vědělo,jakým potěšením je mi s vámi pra-

covat,nedělalo by si starosti.

-To rád slyším.

Půl hodiny nato hofmistr Rosenberg doprovázel pěšky císaře do Hof-

burgu.

-Co by dali moji nepřátelé,aby se dověděi o dnešním dobrodružství

s tou podivnou bláznivou ženou?Z toho by byl pamflet,panečku!

-Veličenstvo,do vašeho domu se může dostat opravdu každý.Měl

by jste mít stráž.

-Kdybych musel mít stráž,nezůstal bych ani na okamžik císařem.Jen

mě mrzí,že si naše slečna vybrala k návštěve svého ochránce zrovna

dnešní večer.Co u mě chtěla tak pozdě?

-Vím to.

-Cože?Vy s ní konferujete za mými zády?Tak co chtěla?

-Generál Vojkffy už dávno dostal jmenovací dekret,a slečna chtěla

požádat Vaše Veličenstvo,abyste ho přeložil do Vídně.Ráda by tu měla

hraběnku Vojkffyovou.Chtěla by se zbavit madame Rosenbergové.

-Je věcí vrchního velitele Lasiho,kam generála Vojkffyho přeloží.

A jistě mu dá ve vojsku takvou funkci,v níž se kvality hraběte Vojffy-

ho nejlépe uplatní.

-Veličenstvo nevyslyší prosbu slečny Marici?

-Milý Rosenbergu,víte,že nedbám na ničí intervence.Bez vyjímky.

Druhý dopis,poslaný na bojiště:

Nera napsala Josefovi na bojiště,když jí unesli syna: